|
Motto: Love? No, I prefer vodka.
 09.07.2015 1044(19) 0 |
|
|
Ten první,
Byl asi nejhezčí kluk z dědiny.
Na dětským hřišti,
Trávili jsme hodiny.
Za kostelem jsme se brali
A potajnu ,,líbali“.
Dodnes, když se opije,
Říká mi, že byl debil
A že mě miluje.
Už jedenáct let.
Ten druhej,
Byl hrozně cool,
Chodil na xchat a hrál basketbal.
A já byla hroznej kůl,
Že jsem v tom plotě byla s ním.
Dodnes mi říká,
Že mám hezkej zadek.
Nikdy ho neviděl.
Ten třetí,
To byla asi přemíra broskvové vodky.
Zamilovala jsem se, když dával pozor,
Abych nepoblila schodky.
Od chatky
na horách,
Kam jsme si místo lyží
Vzali peach(o) vodku.
Dodnes je to jedinej kluk,
Kterej byl víc trapnej opilej,
Než bejvám já.
A to já Cením.
Ten čtvrtej je vlastně první.
Snad ne poslední.
Metalízová felicie a smrad z trávy
Pouštěl on.
Já mu pouštěla
PRAGO
pyčo
Stala se z nás jedna UNION.
A přemlouvala ho, ať mě nechá řídit.
V 16 letech a s 16-ti promile.
Nechal. (Ne)milé.
Vydžel v dobrém i ve zlém,
Což jsem neuřídila.
Dodnes si myslím,
Že mě miloval tak, že mě teď nesnáší.
Ten pátej?
To bylo asi víc o jeho těle,
Než o mých citech.
Scházeli jsme se a souložili
V random bytech.
Mistr Česka v boxu.
Dodnes si pamatuju,
Jak se mnou podvedl jeho holku.
Na bráchovým maturiťáku.
Byla jsem jeho první láska.
A on můj první panic.
Ten šestej.
Kdybych mohla milovat mozkem,
Beru ho.
Myslím, že mě nikdo nikdy takhle nemiloval.
Já to neuměla.
Vrátit zpět.
Dodnes cítím,
Jak mě v noci pevně objímal a brečel.
Bolelo to oba
tak jinak.
Ta noc byla naše poslední.
Ten sedmej?
To bylo ska a taky punk.
A vlastně Let it be.
Tak jsem toho nechala.
Dodnes si vzpomínám,
Jak jsem za nás kopala
karimatky k sobě.
V rumunské školce.
Pak mě trochu pokopal on.
Už nekopal do medailí.
Včera jsme byli na pivu.
A já jsem nebyla nervózní.
Bylo to přirozený.
Ten osmej…
Byl asi víc online než real.
Byla to extáze. Doslova.
Dodnes nevím,
jestli se ještě někdy potkáme.
Jestli vůbec máme.
Vztah?
Kdo bude dál?
Přijde a zaklepe na dveře?
Vlastně nechápu,
Jestli mě ta variabilita ještě baví.
Máma by skončila u první sloky.
Dodnes totiž tátu miluje.
Byl asi nejhezčí kluk z dědiny.
Na dětským hřišti,
Trávili jsme hodiny.
Za kostelem jsme se brali
A potajnu ,,líbali“.
Dodnes, když se opije,
Říká mi, že byl debil
A že mě miluje.
Už jedenáct let.
Ten druhej,
Byl hrozně cool,
Chodil na xchat a hrál basketbal.
A já byla hroznej kůl,
Že jsem v tom plotě byla s ním.
Dodnes mi říká,
Že mám hezkej zadek.
Nikdy ho neviděl.
Ten třetí,
To byla asi přemíra broskvové vodky.
Zamilovala jsem se, když dával pozor,
Abych nepoblila schodky.
Od chatky
na horách,
Kam jsme si místo lyží
Vzali peach(o) vodku.
Dodnes je to jedinej kluk,
Kterej byl víc trapnej opilej,
Než bejvám já.
A to já Cením.
Ten čtvrtej je vlastně první.
Snad ne poslední.
Metalízová felicie a smrad z trávy
Pouštěl on.
Já mu pouštěla
PRAGO
pyčo
Stala se z nás jedna UNION.
A přemlouvala ho, ať mě nechá řídit.
V 16 letech a s 16-ti promile.
Nechal. (Ne)milé.
Vydžel v dobrém i ve zlém,
Což jsem neuřídila.
Dodnes si myslím,
Že mě miloval tak, že mě teď nesnáší.
Ten pátej?
To bylo asi víc o jeho těle,
Než o mých citech.
Scházeli jsme se a souložili
V random bytech.
Mistr Česka v boxu.
Dodnes si pamatuju,
Jak se mnou podvedl jeho holku.
Na bráchovým maturiťáku.
Byla jsem jeho první láska.
A on můj první panic.
Ten šestej.
Kdybych mohla milovat mozkem,
Beru ho.
Myslím, že mě nikdo nikdy takhle nemiloval.
Já to neuměla.
Vrátit zpět.
Dodnes cítím,
Jak mě v noci pevně objímal a brečel.
Bolelo to oba
tak jinak.
Ta noc byla naše poslední.
Ten sedmej?
To bylo ska a taky punk.
A vlastně Let it be.
Tak jsem toho nechala.
Dodnes si vzpomínám,
Jak jsem za nás kopala
karimatky k sobě.
V rumunské školce.
Pak mě trochu pokopal on.
Už nekopal do medailí.
Včera jsme byli na pivu.
A já jsem nebyla nervózní.
Bylo to přirozený.
Ten osmej…
Byl asi víc online než real.
Byla to extáze. Doslova.
Dodnes nevím,
jestli se ještě někdy potkáme.
Jestli vůbec máme.
Vztah?
Kdo bude dál?
Přijde a zaklepe na dveře?
Vlastně nechápu,
Jestli mě ta variabilita ještě baví.
Máma by skončila u první sloky.
Dodnes totiž tátu miluje.
Komentáře zakázány autorem díla.
Posloupnost : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
Následující dílo autora : Nesnesitelná lehkost bití
Předchozí dílo autora : E jako Exploze, Eva i Extáze
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
melody [17], Mitochondrie [17], Awkward [15], Notreal [14], zdenof [14], Zdarec [11], Martin Jelínek [10], hlahlo [4]» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.
