 22.06.2015 12 1054(26) 0 |
Jako vždy, přišla v pravý čas. Rychlým pohybem si uhladila neexistující záhyby na černých šatech, stěží dosahujících poloviny stehen. Zběžně se podívala na svůj odraz ve skle a jen uhladila havraní vlasy zdobené lístky břečťanu. Z kabelky vylovila malou rtěnku a mírnou červenou obtáhla své bledé rty. Teprve poté se na mě konečně podívala a usmála se. Tanečním pohybem se blížila ke mně, houpajíc se smyslně v bocích. Má touha narůstala, vztáhl jsem ruku směrem k ní, ale ona ji obešla a zamířila k muži za mnou.
Viděl jsem ji tu už několikrát. Vždy někoho brala s sebou, ale mě si doteď nevšímala. A já po ní už tolik měsíců nepokrytě toužil! Naklonila svou porcelánovou tvář blíž k dalšímu vyvolenému a políbila ho na čelo. Pak přišly na řadu stříbrné nůžky. Čepelemi, vedenými proti sobě, přestřihla třpytivou nit, spojující zmatenou duši s tělem.
V nemocničním pokoji se na malou chvíli rozvlnil vzduch. Asi, jak jsem v beznadějném gestu máchl rukou do prázdna. Můj Bože, ležím tu už druhý rok. Ať si konečně přijde i pro mě!
Viděl jsem ji tu už několikrát. Vždy někoho brala s sebou, ale mě si doteď nevšímala. A já po ní už tolik měsíců nepokrytě toužil! Naklonila svou porcelánovou tvář blíž k dalšímu vyvolenému a políbila ho na čelo. Pak přišly na řadu stříbrné nůžky. Čepelemi, vedenými proti sobě, přestřihla třpytivou nit, spojující zmatenou duši s tělem.
V nemocničním pokoji se na malou chvíli rozvlnil vzduch. Asi, jak jsem v beznadějném gestu máchl rukou do prázdna. Můj Bože, ležím tu už druhý rok. Ať si konečně přijde i pro mě!
Ze sbírky: Všehomíra *
25.06.2015 - 18:33Amelie M.: Ale souhlasím, že to, že každý vnímáme svět jinak, je fajn. :)
25.06.2015 - 18:31Amelie M.: Nemyslel/a jsem to tak, že by mi první polovina připadala nesymbolická, ani jsem se nesnažil/a ji symbolicky interpretovat. (A navíc jediné symboly, které si se smrtí spojuji, jsou černá barva, lebka se zkříženými hnátami nebo na kůlu a kosa, i když ta černá barva a kosa mohou mít i spoustu dalších významů, např. když "narazí kosa na kámen", nemá to se smrtí nic společného.)
Myslel/a jsem to tak, že to, co se v té první části popisuje, si dokážu zcela reálně představit (i když listy připevněné ve vlasech jsem snad ještě u nikoho neviděl/a, takže to asi není obvyklé).
Myslel/a jsem to tak, že to, co se v té první části popisuje, si dokážu zcela reálně představit (i když listy připevněné ve vlasech jsem snad ještě u nikoho neviděl/a, takže to asi není obvyklé).
25.06.2015 - 17:57Singularis: díky za komentář :) trošku si lámu hlavu nad tím, jak to přesně myslíš.. zvlášť v první polovině jsem se snažila použít alespoň nějaké symboly, které charakterizují atmosféru smrti či ji samotnou.. a tobě to přijde nesymbolické.. no možná proto, že jsem to pojala trošku jinak, ač jsem do toho zamotala i tradiční prvky..
k závěru nevím co dodat, jsi první, kdo se v něm ztratil/a, ale i za takový názor díky, je to aspoň doklad toho, jak jsme každý jiný a jak můžeme vnímat věci jinak.. a to je fajn.. :-)
k závěru nevím co dodat, jsi první, kdo se v něm ztratil/a, ale i za takový názor díky, je to aspoň doklad toho, jak jsme každý jiný a jak můžeme vnímat věci jinak.. a to je fajn.. :-)
25.06.2015 - 17:39Hezký nápad. Přivedl mě k zamyšlení nad tím, jaký by byl svět, kdyby lidé ve všem viděli jen symboly. Člověk by nepotkával lidi, ale symboly krásy, moudrosti, plodnosti, smrti apod. Sám by se pak také musel stát symbolem něčeho. No... nelíbilo by se mi v takovém světě žít.
Ale abych se vrátil/a k té miniatuře, až po stříbrné nůžky mi to dává celkem dobrý nesymbolický smysl. Až pak to smysl ztrácí a člověk musí přemýšlet, co tím asi bylo míněno. Tím se tato miniatura liší od jiných podobných, které buď nedávají smysl od začátku, nebo dávají smysl celé. Alespoň tak to vidím.
Ale abych se vrátil/a k té miniatuře, až po stříbrné nůžky mi to dává celkem dobrý nesymbolický smysl. Až pak to smysl ztrácí a člověk musí přemýšlet, co tím asi bylo míněno. Tím se tato miniatura liší od jiných podobných, které buď nedávají smysl od začátku, nebo dávají smysl celé. Alespoň tak to vidím.
23.06.2015 - 16:36Jiří Turner: chvíli jsem uvažovala o básni (tedy, poměrně dlouho).. a pak jsem to zkusila.. jenže.. jakmile se už vydám nějakou cestou, nejde mi z ní úplně dobře sejít a tak jsem to raději nechala tak.. :) díky za komentář
23.06.2015 - 16:35Orionka: dělá mi neskutečnou radost, když někoho takhle "převezu" :)) děkuju :-)
23.06.2015 - 12:55To je dobré. Chvíli mi přišlo, že by tomu nápadu slušela nějaké jiná forma (klidně taková poeovská povídka nebo báseň), ale možná je to pro tyto stránky forma ideální. V tištěné podobě bych určitě preferoval povídku, ve které by se mohla ta mystifikace ještě prohloubit.
23.06.2015 - 08:59Moc hezky nás taháš za nos :). Tyhle drobné příběhy s překvapením mám ráda.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Havraní : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Čaj
Předchozí dílo autora : Štěstí
