Ve staré čtvrti ve Funchalu

V ulici chudých starých rybářů
co rybí maso již ústa ani kapsy neplní
a mořské sítě zpuchřelé
a neveselé neděle
V ulici rybářů bez úsměvů a ošlehaných tváří
se dnes nic neděje

A pak sem jednou vtrhli malíři
mladí a veselí
madeirským vínem opilí
o zítřek nemajíc starosti
a v prstech štětec držíc
měli celý svět

V oknech dveřích a na vratech
ožily obrazy
žen života přírody
vysněná přání a představy
malinké Madeiry

průsvitná mořská víla laskající delfína
a jak vzlétá k nebi
zvědavost a touhu vyvolá
její obnažená ramena

z plechovek co k obědu
otvírala pozdní rána umělců
je skulptura muže a ženy
a v ní osudy jejich odraženy

Gucciho modelka
s černým kloboukem
co tvoří eleganci v téhle čtvrti
pas útlý
bílá halenka
a vyzývavost boků
až k smrti

směsice nálezů z mořských hlubin
a ztrát ze života na souši

A co se nevešlo
ukryto vedle v galerii

Sedím na zahrádce
v ulici
kde to teď žije
hledíce do další tváře
s květinovými rty
té na dveřích
i té kolemjdoucí
a nad hlavou se neslyšně
nese kabina lanovky
k nebeské zahradě
co sama Eva
sázela a plela