 12.05.2015 3 957(10) 0 |
Přeplavu ti ve vlasech
svůj pomyslný Styx.
Doufám v blízký břeh
kde světlé zítřky čekají
kde slunce projasní tváře
a ve světech nic netají.
V očích plných odhodlání
řasy krájí budoucnost
já kradu šípy amorovy
a věřím v posloupnost.
svůj pomyslný Styx.
Doufám v blízký břeh
kde světlé zítřky čekají
kde slunce projasní tváře
a ve světech nic netají.
V očích plných odhodlání
řasy krájí budoucnost
já kradu šípy amorovy
a věřím v posloupnost.
Ze sbírek: 
12.05.2015 - 16:21Nemohu říci, že by se mi tato báseň vůbec nelíbila, jen mi přijde jako by nezačínala, ani nekončila. Jako by z tebe "vypadlo" pár ne zcela srozumitelných metafor a místo nějakého vodítka k jejich vysvětlení jsi to ukončil.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Světy pro dva : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : A jaro zimu …
Předchozí dílo autora : Mám štěstí po kapsách
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Traci [17], Ed.HaNy [14], Dany Lujs [14], Calime.CZ [13], Pavla358 [11], Verča Lazarú [2]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
