|
2 roky stará záležitost, tenkrát jsem doufal ...
 25.04.2015 5 1227(8) 0 |
Na samém počátku nového vnímání,
šakalů konkláve snídá mršinu.
Při kráse zítřků beru tě pod paží,
na plavbu travou do bezpečných lovišť.
Minulost dokvetla, v novém teď pulsujem,
vždyť chráním tě hrudí, tak přestaň se třást,
mé srdce oči jsou, ruce síť záchranná,
z chladu co znali jsme, ledová tříšť.
Na slunci tančit chci, s tebou a šťastný,
v závoji z křídel schovávat budoucnost.
Tam nic nám nehrozí, náš bůh je v objetí,
za zpěvu modliteb: „Pojď světlu blíž!“
šakalů konkláve snídá mršinu.
Při kráse zítřků beru tě pod paží,
na plavbu travou do bezpečných lovišť.
Minulost dokvetla, v novém teď pulsujem,
vždyť chráním tě hrudí, tak přestaň se třást,
mé srdce oči jsou, ruce síť záchranná,
z chladu co znali jsme, ledová tříšť.
Na slunci tančit chci, s tebou a šťastný,
v závoji z křídel schovávat budoucnost.
Tam nic nám nehrozí, náš bůh je v objetí,
za zpěvu modliteb: „Pojď světlu blíž!“
Ze sbírek: 
26.04.2015 - 00:47Ignácius J. Reilly: Šťastné období.. to Ti přeji
"Na plavbu travou" , to je hezké :)
"Na plavbu travou" , to je hezké :)
25.04.2015 - 09:01krásně to zní - ta budoucnost... i báseň samozřejmě... dle anotace však soudím, že dopadla jinak... tak snad přijde zase kousek štěstí... jak po něm všichni toužíme :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Nové začátky : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : U babičky
Předchozí dílo autora : Vím, že nic nevím
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
