přidáno 15.04.2015
hodnoceno 3
čteno 869(13)
posláno 0
Někde v hlubinách mé duše, pravá tvář tiše spí,
Ticho moře ji konejší tam, kde oceán všechno ví...
Kde tváře mám růžové a lásky je mnoho, zdá se mi,
Tam někde asi, ale zde nikoliv.

V šeru dne, v úplňku i novu,
nevím kde jsi, ale cítím tě znovu.
Tvůj pohled spěje k zapomnění,
Tvá tvář šeptá v ozvěnách, že pro mě tu už není.

A náš vesmír, už v černé díře se ztrácí, jako každá láska..i tato je k pláči.
Ta tvoje duše stvořená, ta moje duše zjizvená,
tiše se ozývá, tiše se proklíná.
přidáno 17.04.2015 - 15:15
mám stejný problém jako Jiří Turner..., jinak fajn, moc pěkná.
přidáno 17.04.2015 - 09:09
Líbí se mi tato tvoje první báseň zde.
Trochu mě jen ruší střídání znělých rýmu s méně znělými. Já,zcela subjektivně, preferuji rým nebo "nerým".
Čistě po grafické stránce bych ti doporučil dlouhé verše rozdělit a napsat pod sebe. Mě osobně to nevadí, ale pro mnohé čtenáře je to čitelnější a nic se tím nezmění.
Těším se na další tvoje díla. Vítej na Psancích! :)
přidáno 15.04.2015 - 12:42
Zklamání je vždy bolestivé a hojí se pomalu..hezká :-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
V ozvěnách : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Žij

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming