Otupění

Nestačil jsem dozrát
a už hniju
v protichůdných hromadách

Vrata do nenávratna
unylý tikot slunečních hodin
radost spálená očekáváním

Chce to přehamrovat a sesponkovat.
Cože?
To je normální u těhle listovek.

Mysl tupá jak nůžky od trávy
zaprášené odevzdanou hrdostí
injekce do kosti

No a co teprv neupřímnost? Ta tě popraví.

Pizza, víno, samota
buřty, pivo a znova
tanky v hrudi
u srdce studí
vykolejené
popruhy svíček
u silnic k příbuzným
přes moře zkoušet
vysrat se na svět
když ti 2+1 nestačí
uteč do hor šelmo
olizovat kaktusy

Pojď se mnou
jestli ti stačí zřídit se pudy
úsměv za všechna slova
na růžovém slonu uškrceni duhou
budem klidně víc
na koberci z konopí můžeme
poletovat nad hlavami nešťastníků
když se zasekneme s pytlíky ve větvích
beze spěchu vyčkáme na další poryv
a poplachtíme dál, nakládat padlé
co z náhody začali věřit na osud
přitom je smůla zase dostala

Nespokojenost je hybná síla k pokroku. Opravdu tedy k něčemu lepšímu?