přidáno 03.04.2015
hodnoceno 6
čteno 1282(12)
posláno 0
Padají hvězdy vikýřem do postele,
skrz mlhu v krabičce od sirek,
zažehly touhu v zelených očích,
na zádech konturu křidýlek.

Rukou teplo něžně hladí po vlasech,
s barvou žita v kontrastu bílé,
ty samé drží ti tváře ve dlaních,
oni tě chrání a jsou tvé cíle.

Do červánků laskavých rtů,
obtisknu prst na znamení ticha,
polibek na krk v tepu se ztratí,
miluji tě, jsi moje pýcha.

přidáno 03.04.2015 - 19:19
Něžná, dojala mě... ráda si přečtu takové básně...
přidáno 03.04.2015 - 17:56
Krásná :)
přidáno 03.04.2015 - 13:37
Líbí se mi to, je tam však i pár momentů, které mi trochu rezonují, ale vcelku je to fajn. Začátek moc pěkný.)
přidáno 03.04.2015 - 13:19
Hezká..:-)
přidáno 03.04.2015 - 11:58
oslov radek: to mě těší ;)
přidáno 03.04.2015 - 09:33
ten typ básní můžu

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
miLenka : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Moc bych chtěl
Předchozí dílo autora : Milovací

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming