Sen

Matěj ležel v posteli, ruce zvrácené za hlavou. Sledoval vzory tapet na stěnách a přemýšlel. Takhle tu ležel už delší dobu a nedařilo se mu usnout. Hlavou mu kroužila spousta neodbytných myšlenek, na které by nerad vzpomínal. Znovu slyšel slova, která tolik ublížila jí… I jemu samotnému. Přestal však cokoli cítit, obrnil se proti bolesti z rozchodu, přestože věděl, že ubližuje nejen sám sobě, ale i té, kterou měl tak rád. Měl…?
Zprudka se nadechl a odhodlaně zavřel oči. Jednou přece usnout musí.

Matěj snil. Zdál se mu jeden z těch živých a realistických snů, které si člověk zapamatuje do nejmenšího detailu.
Rozhlédl se kolem sebe. Kolem něj se rozprostíral les se svými mohutnými stromy. Tyčily se nad ním staré duby, břízy a jasany a jejich listí se jemně zachvívalo ve větru. Mezi kmeny se něco mihlo. Byla to zelená sukně, která vlála za její majitelkou. Byla to hezká dívka s dlouhými vlasy barvy podzimního listí. Ohlédla se po něm a rychle se schovala za strom, takže jí byl vidět jen drzý pihovatý nosík a zářivě modré oči. Nesměle se na něj usmála a znovu odběhla. Líbila se mu. Snad pro svou hezkou tvář nebo snad pro ten úsměv? Chtěl za ní zavolat, ale svět se s ním zahoupal…

Tentokrát stál v rozkvetlém sadu. Vzduch se tetelil jarním vánkem a hejna včel a motýlů se slétala na vonící květy třešní. Zelená svěží tráva zvala k odpočinku. Chvíli naslouchal bzučení včel, ale pak se za ním ozval smích. Otočil se a zahlédl cíp bílých šatů. Proběhla kolem něj dívka se světlými vlasy, která se bosá proplétala mezi stromy. Zamávala na něj a pohledem modrých očí ho lákala, aby se za ní rozběhl. Pak se zvonivým smíchem utekla o kus dál a několikrát se vesele obtočila okolo kvetoucí jabloně. Líbila se mu. Byla sladká a něžná. Chtěl ji dohonit a zeptat se jí, kdo je, ale bílé květy stromů se změnily v rozmazané šmouhy…

Ocitl se ve velké tmavé místnosti, ozářené svitem mnoha svící. Jejich světlo se komíhalo po stěnách a vytvářelo kouzelnou hru stínů. Zasněně pozoroval jejich plamínky a rozhlížel se kolem sebe. Najednou ho kdosi pohladil po paži. Vedle něj stála černovláska s modrýma očima, oblečená do rudých dlouhých šatů. Mnohoznačně se na něj pousmála a do rytmu tiché hudby začala tančit žhavé tango. Vlasy za ní v divokém rytmu vlály stejně jako její karmínová sukně. Svůdně se na něj usmívala a pohyby těla ho zvala k tanci. Přesto mu stále unikala. Líbila se mu. Byla krásná a tajemná a on jí chtěl chytit v pase, ale světla svíček se mu rozkomíhala před očima…

Seděl na dřevěné lavičce a téměř holé stromy se se skučením ohýbaly pod nápory větru, který rozfoukával jejich listí všude kolem. Cesty byly plné bláta a první mrazíky dýchly na louže svým chladem. Přicházela k němu dívka zahalená do dlouhého kabátu. Chvíli ho mlčky pozorovala a pak si k němu přisedla. Dlouho se na ni díval. Byla mu povědomá a přece nevěděl, kam ji zařadit. Měla unavené modré oči bez jakékoli jiskry a šedé vlasy v zcuchaném spletenci. Její úsměv byl nepříjemný, až téměř krutý. Najednou ho vzala za ruce. Ty její byly ledové a jako by bez citu. Silně ho stiskla. Vyjekl a snažil se vyprostit, ale tiskla jeho prsty čím dál víc a usmívala se ještě ošklivěji. Vykřikl a propadl se do tmy…

Matěj se probudil. Takovýhle sen se mu ještě nikdy nezdál. Nevěděl, co si má myslet, ale cítil se pod psa. Měl pocit, že by měl hledat nějaký hlubší význam…
Rozmrzele vstal a podíval se na svítící video. Dvě hodiny po půlnoci. Tiše prošel bytem, otevřel dveře na balkon a vyšel do chladivé srpnové noci. Pod nohama ho studily dlaždičky, ale on se opřel o zábradlí a pozoroval světla města. Každou chvilku jich pár ubylo, další lidé se pohroužili do spánku.
A najednou věděl, kdo byly ty čtyři dívky, které ho provázely snem. Byla to stále jedna a tatáž, jen v několika svých podobách. Jednou jako nesmělá lesní víla, podruhé něžná pokušitelka v sadu, potřetí vášnivá svůdnice v rudém a počtvrté… Počtvrté jako ta krutá a zároveň nešťastná dívka na lavičce.
A on dokonce znal její jméno. Byla to Láska ve svých třech krásných a jedné nepříjemné podobě.
A Matěj věděl, že pro něj je osudová poslední z dívek. Její ledové ruce mu stiskly srdce.
Zavřel oči a na studené zábradlí skanula jedna jediná osamělá slza.