Já

Nakřivo ustřižená ofina,
vždycky má poblíž knížku.
Paprskem slunce se prolíná.
Má veliké modré oči.
Je velká holka,
přesto občas pláče,
ve vlasech mouka,
zadělává na koláče.
Někdy se jí točívá svět
spoustu básniček umí nazpaměť.
Občas ji napadají tisíce vět,
přesto nemá, komu je povědět.
Stříbrný řetízek na zápěstí,
na papír maluje květiny,
ráda se toulává po náměstí,
v metru čítává noviny.
Bez paralenu nemůže nikam jít,
hlava ji stále bolívá,
když nikdo neumí zůstat barevný,
ona nesmí být šedivá!
S hlavou v oblacích světem kráčí,
pořád zakopává a klopýtá,
se sny je člověku jako na bodláčí,
pohádka je v ní ukrytá.
Ztrácí se v parcích,
miluje atmosféru kostelů,
vždycky se vrací,
poslouchá operu...