Můj život fotbal

Stalo se to jeden zářijový den
ten den zahýbal mým osudem.
Z života se spoustou nudy
udělal život se vším všudy.

Byla jsem takhle na školním záchodku
při odchodu podívala se na fotku
která na dveřích visela
a velkými písmeny hlásala:

Místní ženský tým
s trenérem hodným
hledá ženy 15 až nekonečno let
pro které je fotbal celý svět.

Vždycky mě bavilo s klukama hrát
míč byl vcelku můj kamarád
a tak jsem vzala tenisky a pití
a rozhodla se na trénink jíti.

Zpočátku jsem byla vážně tele
co se v tréninku jen tak mele.
Zatímco holky hrály skvěle
já obdivovala nesměle.

Jsou tomu dva roky
já dělám pokroky.
Neříkám, že jsem Maradona
ale lepší, než sedět pořád doma.

Ani si nemyslím, že jsem jako Messi
na hřišti se ale skvěle odbourávaj stresy.
Proto to dělám, fotbal mi přináší radost
mám ho denně, nikdy ho nemám dost.

Svůj tým, ten miluju
svojí techniku piluju.¨
Když jsem se svýma ladies
je to pro mě nejvíc.

slzy smíchu, bolesti i zklamání
vidina výhry nás dopředu pohání
bijeme se za společný cíl
tréninky stojí nás spoustu sil.

Trenéři to s náma nemaj snadný
každá máme svoje důvody pádný
proč nechcem dělat to, co říkají
a žádná z nás se tím moc netají.

Někdy se hádáme, jak s nima tak spolu
i tak po tréninku sednem ke společnýmu stolu
hospoda u hřiště náš domov druhý
ať slunce pálí nebo jsou zimy tuhý.

Fotbal mi toho dává hodně
pomáhá mi když jsem na dně
já mu toho dávám stejně tolik
hraje v mém životě podstatnou roli.

A i když moje známky nejsou top
a fotbal je i bolest a pot
tak bez něj to už nejde
zas zítra se sejdem.