zlatoorlá

kde loutna večer zní
a hvězdám sladkým okcitánsky zpívá
kde minstrelové sní
jak melodie tančí nocí živá

a odkud do blankytu ráno vstává
sluneční zlatý vůz
tam skřivan k nohám dává
svůj zpěv té nejkrásnější z múz

ach, dej mi spočinout v tom dvoře
pod nebem klesám, jsem již unaven
chci odložit teď všechny hoře
co leží na cestách jež brázdí tuto zem

tam zase uvidím ji, trubadůrů paní
pokleknu před ní, báseň smělá
vznese se z mých mozolnatých dlaní
a zeptá se "což už jste zapomněla?"

"to vaše láska přiměla mé rýmy
s mošnou a holí bloudit bez domova
a přece se vracím, chci být mezi svými
a nenechám se vyhnat znova

nebojte, madam, vím, že mne nevítáte
nerada zříte loutnu moji
nepokoj v zářných očích máte
však vězte - já už nemiluji"