Ta linie, která je uplně naspodu

Střípek do střípku
a hlava do hlavy
Pasujeme k sobě
Někdy mě to baví
někdy chci ti hodit jed
do kávy..
Střípek do střípku
a srdce do srdce
pasujeme k sobě
jen mluvit nam jde
trochu moc těžce
Střípek do střípku
a dlan do dlaně
jsme pořád na hraně
já už nechci brečet ve vaně

Sedíš tu přede mnou
předstíráš jak máš radost náramnou
Chceš spatřit tu nejspodnější linii
to je tak když se dva lidi jako my
myšlenkama míjí

Střípek do střípku
a krok do kroku
Pasujeme k sobě
Tváříme se vážně
přitom nemáme daleko do cvoků
Střípek do střípku
úsměv do úsměvu
lehce se ztratíš
v tichým zakázaným řevu
Střípek do střípku
touha do touhy
co po nás zbyde?
možná jen dvě čmouhy
z prosedlin na gauči