Znám lidi, kterým cukr nedělá dobře. Jsou pak hyperaktivní a stokrát dokola omílají jednu věc, až z toho všem v jejich okolí třeští hlava myšlenkami na vraždu tupým předmětem. To jen tak na okraj. Báseň je ta nejklišoidnější rýmovačka, kterou jsem kdy (v matice) složila - na rozdíl od spousty básníků se mi o osobním životě píše nejhůř.
přidáno 24.09.2014
hodnoceno 2
čteno 1260(16)
posláno 0
jsi moje letní slunce
rozpálené pražce
mraky letící oblohou
hvězdy padající srpnu do dlaní

jsi fialové svítání
po probdělé noci
jsi zrající ostružiní
a hudba kolotočů
bzučící úly
a medové plásty v nich

ráno se ale brouzdám jinovatkou
brzo tu bude sníh

tak sbohem, má sezónní lásko
pohřbím tě pod slovy
ať nespálí tě mráz
možná že na jaře
rozkveteš s jabloněmi zas

přidáno 24.09.2014 - 19:13
Krásné obrazy, příjemně plyne, závěr opět skvělý. U mě jednička :).
přidáno 24.09.2014 - 19:05
nádhera. fakt! žasnu! slyšel jsem tě o tom mluvit, ale nevěděl jsem, že to je až tak...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Gudbáj : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : konstelace návratů
Předchozí dílo autora : podzimní elegie v modré

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming