Když rádio hrálo Elvise

Puberta mě zasáhla celkem rychle. Jěště než sem stačil vydrápat ze spárů šlapacícho kola a baseballový pálky, objevil se mi na bradě první uher. Stalo se to jednoho červencovýho rána. Asi každej týpek v mým věku by normálně zešílel. Sáhnul by po nějakym odpornym dezinfekčnim prostředku anebo by se začal v tom odpornym zaníceným hrbolku štourat. To já ne. Než mi máma vyžehlila košili a já dodlabal snídani, zvládnul jsem odběhnout nejmin pětkrát k zrcadlu a ten žlutej jebák zkontrolovat. Byl jsem na něj hrdej a cítil jsem se konečně jako chlap.
Bylo děvět když jsem se vydal do Lloydovy kavárny. Tou dobou bylo na Santana Rose už pěkně rušno. Jo, Lloydova kavárna. Byla mým útočištěm během léta. Náplní mý každodenní práce bylo nalejvat černý kafe, utírat stoly a sem tam i vylovit zubni protézu starý paní Beasmannový v rajský polívce. Za těch pár šupů, co jsem od Lloyda dostával, bych s tím nejradši seknul, ale ..( jo, abych nezapoměl, Loy mi sice neplatil za to hledání zubů starý Beasmannky, ale stávalo se to takřka denně, tak to počítám do mejch pracovních činností...). Kde jsem to jenom skončil? Už vím. Ale během léta nebylo do čeho píchnout, tak jsem si řek, jo, chlape, půjdeš makat. Ten job mi sice sehnala matka, no. Takže jsem tam mířil z povinnosti. Ale oukej. Měla strachy. Bála se, aby její 'zlatíčko Chuck během prázdnin udržoval kontakt s lidmi a neztratil smysl pro morální hodnoty, z nichž nejdůležítějšími jsou povinnost, cílevědomost a píle, které jsou potřeba dospívající člověku připomínat, ne-li neustále vštěpovat, vštěpovat.. (tak počkat! tohle bere moje máti do huby tak třistakrát za den, ne já, abyste věděli).
A stejně si myslím, že s Loydem šuká. Jinak by mi tuhle fušku nedal. Máma je chudák. Chlapa snad pamatuje jako Santa kozatý plavčice uprostřed zimy.
A myslím si, že pravidelnej příděl sexu ženský po přechodu (zvlášt u ní) je fakt důležitej. Tak proč jim to nedopřát, mámina šedesátka kvapí a bude tu coby dup. Asi vám vrtá hlavou, kdy mě moje matka měla. Celkem dost pozdě, řeknu vám. Co jsem kdy slyšel od Loye, tak ji prej oplodnil homosexuální květinář v krámu támhle za rohem. Mámě bylo čtyřicet, měla prdel jako štýrskej valach, malý kozy, pracovala jako rodiná poradkyně (znáte to, kdo neumí, učí) a jěště byla panna.
Ten květinář na ni prej skočil, když si zrovna vybírala pár gerber. Chtěl to prej zkusit, jaký to je vrznout si se ženskou a máma ta si chtěla asi jenom vrznout.
Svýho otce jsem v životě neviděl. Ani máma ne, prej ji bral zezadu (to zase povídal Lloyd).
Jistý je jenom to, že ten den odešla máma z obchodu sice bez gerber, ale s pomalu se vyvíjejícím mrnousem v břiše. Docela se začínám bát, že na mě ten teplej květinář zanechá nějaký geny. Kluci se mi vůbec nelíběj, gay být nechci.
Takže jsem zas dneska předurčenej ktomu strávit další nudnej den v nudný kavárně s palicí vraženou mezí kávovarem a mísou skořicovejch koblih. Občas na mě stará Beasmannka zašišlá, 'že šase štratila šuby a šestli bych jí je mochnul vytáhnout ven'. Jako obyvkle strčim ruku do mikrotenovýho sáčku a máchám se v talíří tý červený sračky, to je panečku vzrůšo. Když v tom vstoupila dovnitř ta nejhezčí baba, kterou jsem kdy v životě viděl. Měla dlouhý rezatý vlasy a pěknej pevnej zadek ve žlutý elastický sukni. Protáhla štíhlý lejtka, opřela se o pult a na něco se ptala šéfa. Ten jen máchnul utěrkou směrem ke stolkům. Paní Beasmannová dál vesele plivala do svýho oběda a já šel na svý obvyklý místo, abych počítal muší hovna na koblihách.
"Vem to, prosím tě!", houkl na mě Lloyd a ukázal na tu krasavici vzádu. Bylo mi divný, že si Loy nenechá takovej prvotřídní kus sám pro sebe, ale budiž. Vycítil jsem šanci. Ženskejch jsem v tý době měl plnou hlavu a předpokládal jsem, že jebák na ksichtě byl takovou malou předvstupenkou do jejich dosud skrytýho světa. Popadnul jsem papírovej bloček a vyběhnul vstříc sladkýmu balení a flirtování. "Co si dáte, slečno?", napsal jsem na bloček číslo stolku a začal ji vokukovat. Začal jsem u nohou, byly celkem pěkný a tvarovaný, zadek dokonalej. Vtom se v jejím hezkým útlým holčičím klíně cosi vzedmulo a udělalo to na tenounký látce sukně bouli.
"Jedno kafčo s mlíčkem, ty... zajdo!", vyděšeně jsem vzhlídnul do jejího ksichtu, rty pod černym knírkem se našpulili a mlaskly. "No tak šup šup, ty cukrouši!", pravil hlubokej mužkej hlas.
"Hihi," zasmál jsem se nervozně jak pako a zmizel.
"Kočka, co?" smál se škodolibě Lloyd a bílou utěrkou vytíral porcelánový hrnečky. "Bejt tvým tátou. Dám si hned říct" řehtal se mi.
A já si uvědomil, že nějaký geny na mě ten přihřátej prodavač v obchodě s kytkama asi fakt zanechal. Protože přes to přeze všechno, jsem pořád myslel na ten nejhezčí zadek, jakej jsem kdy v životě viděl.