přidáno 20.03.2008
hodnoceno 2
čteno 1710(9)
posláno 0
na hladině času
úzkost odlévám
čekám
v poklidu stínů stromů
stále dýchám

naposled
zraněné ticho jemně bolí
samotou v sobě
schovanou

do větru pouštím
poslední ze svých slz
navěky
do země vpila se
odpouštím

sobě
přidáno 21.03.2008 - 18:55
souhlasím s prostějankem;)
přidáno 20.03.2008 - 19:03
schvaluju... je strašně důležitý umět žít sám se sebou :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Sobě : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Maluju ráno
Předchozí dílo autora : Virtuální

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming