Lidstvo

Nejsem svatý
a ani bohatý.
Ale říct mi to nedá,
že na rameno mi havran sedá.
Černý oči a šeptá mi do uší:
„ Však on Vás život naučí! “

Mrazí mě v zádech
a mám vyražený dech.
Poslouchám to, co mám,
ale slyším to sám.
Tvář tvrdá jako skála
a teď slzí, dřív se smála.

Láska, ta už je jen na oko,
protože k srdci má daleko.
Přátelství, to bývá falešný,
protože kamarád je nevděčný.
Pomáhat, to už nikdo neumí,
protože závist ho ochromí.

Kam jsme se dostali,
když i přírodu jsme prodali?
Zničili všechno, co nám přišlo pod ruce
a hájili se tím, že přišla revoluce.
Konci světa se nedivím.
Lidé, jiné řešení nevidím.