přidáno 28.01.2014
hodnoceno 3
čteno 1307(15)
posláno 0
Mám sen,
v něm je malý byt a ten,
který otcem jest,
našich dětí jen,
dva kloučci,
naši broučci.

Svět kolem nás,
opustil moru.
Štěstí a láska,
zazdila zlobu.

Materialismus zmizel,
navždy,
sláva.
Koneckonců,
snít můžu,
jen do rána.

A tak doufám,
stále,
že můj sen,
započne,
v praví den.




A nebo taky nikdy...
přidáno 26.06.2014 - 13:02
M.M&H: Tady nejde o partnera, ale o odporný materialismus.
přidáno 26.06.2014 - 00:25
Z básnického hlediska hodně pěkná báseň :) avšak z hlediska druhého je moc pesimistická.. - Víc optimismu do života! :) pro každého se vždycky někdo najde :)
přidáno 01.02.2014 - 15:38
tohle je ono :O !

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Synu, slyšíš? : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Miláčku, co chceš k večeři?
Předchozí dílo autora : Sklenice prázdná

» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]
» řekli o sobě
GULI řekl o kmotrov :
Kdyby byl kmotrov můj soused,tak by jsme určitě toho boha-neboha objevili..možná v tom půllitru piva..protože jsme na podobné pantheistické vlně..:-)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming