|
tak po cestě domů... nepromyšlené rýmy padaly samy, neurvale, jako vločky z oblohy...
 26.01.2014 5 1153(12) 0 |
Když se nic neděje
dýcháme klidněji
chumláme se do čepic
procházíme v závěji
nablble se usmíváme
toužíme a trochu sníme
v mrákotách se probouzíme
říkáme si:
"co vlastně o životě víme ... "
dýcháme klidněji
chumláme se do čepic
procházíme v závěji
nablble se usmíváme
toužíme a trochu sníme
v mrákotách se probouzíme
říkáme si:
"co vlastně o životě víme ... "
28.01.2014 - 17:53Pravdivá krása! Výstižné a povedené dílo. Pěkně zrýmované. :-) :-) :-)
27.01.2014 - 06:10víme, že moc nevíme... ale můžeme se dozvídat. A dokud tahle zvídavé touha nezmizí, žijeme :-). Hezká!
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
otazníky : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Krátce a naivně
Předchozí dílo autora : Menuet
