Zavři oči

© Megynka


Je to pryč a já stále sním,
na časy, kdy jsi měl od mého srdce klíč,
na večery s tebou strávené
a rána tak ospale znavené.


Je to pryč a já stále vzpomínám,
jedině krásné vzpomínky na tebe mám,
procházky pod noční oblohou
a sliby, co všechno přemohou.


"Zavři oči, můj medvídku,
povím ti přesladkou povídku.
Drž v ruce můj slib
a věř svému srdci bez pochyb."


Je to pryč a já stále doufám,
přitom si do polštáře zoufám,
že je to krásné všechno pryč,
že už nikdy neuvidím tvůj chtíč.


Je to pryč jako loňská zima,
bylo to s tebou tak strašně prima,
chytils mě a hodiny mě nepustil,
kéž bys mi jednou všechno odpustil ...


"Zavři oči, můj poklade,
tvé srdce v mých rukou roztaje,
drž v ruce můj slib
a věř mi, že není to vtip."


Je to pryč, doteky odvál podzimní vítr,
ber to jako komerční přestávku.
Tisíce písní, básní a vět,
připomíná mi náš ztracený svět
a ty tu nejsi ...


Vzpomínky zahalil smutek,
proč člověk nemůže pochopit každý svůj skutek,
proč chceš to a jednáš přesně naopak?


Jdeme spát spolu a přesto každý sám,
každý v jiném ze svých světů,
nikdy nezapomeň na mou poslední větu ...


"... ale stejně to nebyla chyba."