|
... jedna z mých starších ... stará něco přes dva roky :)
 04.01.2014 2 1294(12) 0 |
Znám ten pocit, kvůli tomu,
bojíš se už chodit domů.
Matku svoji brzo ztratíš,
co se stalo, nenavrátíš.
Už je jako ptáček v kleci.
Smrti neunikde přeci.
Do očí se řinou slzy.
Tebe to tak strašně mrzí.
Osud si s ní špatně pohrál,
její život skoro dohrál.
Kdyžs byl malý, oblékla tě,
starala se, objala tě.
Teď je ale jedno všecko.
Kéž by jsi byl zase "děcko".
Její přízně by sis cenil,
svůj život za její měnil.
Ale to už nenavrítíš.
Tím ji taky navždy ztratíš...
bojíš se už chodit domů.
Matku svoji brzo ztratíš,
co se stalo, nenavrátíš.
Už je jako ptáček v kleci.
Smrti neunikde přeci.
Do očí se řinou slzy.
Tebe to tak strašně mrzí.
Osud si s ní špatně pohrál,
její život skoro dohrál.
Kdyžs byl malý, oblékla tě,
starala se, objala tě.
Teď je ale jedno všecko.
Kéž by jsi byl zase "děcko".
Její přízně by sis cenil,
svůj život za její měnil.
Ale to už nenavrítíš.
Tím ji taky navždy ztratíš...
04.01.2014 - 23:26Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Matka : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Dvě těla
Předchozí dílo autora : Miluji Tě
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
Severak řekl o alexis :Píše smutné básně a napínavé romány jak z devatenáctého století. Obojí já můžu.
