přidáno 11.12.2013
hodnoceno 9
čteno 1056(20)
posláno 0
Dostala jsem právo, hladit tě po vlasech,

Líbat tě, kde chci a u toho si nic – nevyčítat.

Chutnáš jako vůně pravé vanilky /proto je tak drahá/, víš drahý?

A teď bych chtěla napsat, že každé ráno děkuji - víš za to, že tě mám.
To je, ale klišé a na to já nehraju.

Mám řasy od řasenky, vlasy od tužidla a srdce od tebe.


Mám tebe a ty máš mě a při tom – jsme tak svobodní a to je TO.
Až s tebou cítím to klišé o pocitu motýlků v břiše.

Občas, když se usměješ a podíváš se mi do očí, cítím, tak zvláštní pocit - /snad je to spojení/.

Jsem lakomá a ty jsi MŮJ, a přesto jsem přesvědčená, že se chci o tebe rozdělit s celým světem.



(Snad proto, aby všichni poznali, co znamená – cítit.)



Jsem, jsi, jsme a to je vše – pár slov a v nich neskutečně mnoho.

Kolik lidí má možnost /opravdu být/?

Říká se, že když je člověk šťastný, nemá to vyslovit.

(Jsem šťastná)… ale napsané se to nepočítá.

Jsem a stejně nevyjdu na ulici a nezakřičím to.

Na to jsem moc ovlivněná tímhle světem, a i když nejsem pověrčivá, tak to nechci – zakřiknout.

Dostal si právo

Líbat mě na krku,


Proplétat se mezi mými prsty,












Líbat můj klín…









/A mně to přijde pořád tak málo. /
přidáno 01.02.2014 - 18:52
děkuju všem
přidáno 15.12.2013 - 00:17
nádherný.
úplně přesně rozumím těmhle pocitům tak ať Ti (Vám) tohle spojení duší a celýho vesmíru co nejdýl vydrží! :)
přidáno 12.12.2013 - 09:21
Adéla: Ale to je škoda! I v dílech jsou pocity!
přidáno 12.12.2013 - 09:20
Náčelník Holá Ruka: Moc děkuji za názor. Je to napsané, tak, jak šly myšlenky a když to teď čtu, změnila bych hodně věcí, ale už bych v tom pak neviděla ty svoje pocity, ale jen dílo :).
přidáno 12.12.2013 - 09:14
Je to... rozsáhlé. A já a rozsáhlé básně nejsme kamarádi, přesto se mi tato líbí. Je to, řekl bych, až násilné vyznání, vytlačené a vydupané, rozčilené z toho, že ti nic nestačí - napsat takové vyznání je těžké, protože se v něm lehce sklouzává ke zmiňovanému klišé.
Přesto pár věcí, ke kterým mám (jak jinak), co říct :)
"To je, ale" bez čárky a celkově interpunkce my místy přijde taková (omluvte ten výraz) nedomrlá. Například já bych jeden z tvých rýmů předělal takto:
"Občas, když se usměješ a podíváš se mi do očí - cítím (tak zvláštní pocit) - /snad je to spojení/."
A jinde bych zase pomlčku zcela vynechal:
"(Snad proto, aby všichni poznali, co znamená cítit!)"

Však neber to nijak přespříliš kriticky, přestože je to báseň milostná (a ty já raději píši než čtu) je i pro mne čtivá a zajímavá.
přidáno 12.12.2013 - 09:13
Moc hezky jsi to napsala......povedlo se ti vyjádřit krásně co cítíš...co cítíme..když se zamilujem:)))
přidáno 12.12.2013 - 07:12
tyjo...:)
přidáno 11.12.2013 - 19:26
Zajímavě napsané a ten konec se povedl :-)
přidáno 11.12.2013 - 19:01
Nádherné vyznanie.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
A mně to přijde pořád málo. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Maluju konce, který si nepřeju a hrozně se divím, jak myšlenky bolí
Předchozí dílo autora : Nebrečím, ale bolí to.

» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]
» řekli o sobě
Severak řekl o Singularis :
Díky němu jsem tu: Prokliknul jsem se sem přes stránky jeho seriálu Ester Krejčí. Jinak jeho nápady a díla nejsou uplně hlavní proud, ale o to jsou v nich zajímavější nápady.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming