Mít svůj vlastní svět uprostřed okolního světa. Touha a zároveň obava spojit tyto dva světy dohromady v jeden celek.
přidáno 22.11.2013
hodnoceno 1
čteno 1142(11)
posláno 0
Jsem pamětník
z černobílých filmů
vidím zeleň stromů,
blankyt nebeských sfér.

Jen za pětník
koupím v kleci ctnosti,
vypustím v opilosti,
svět bude zas fér.

Z nor od lišek
budu mít pelíšek,
tam přečkám zimu.

Jestli se vyčasí
sychravé počasí,
zažiju psinu.

Ale co když ne!

Jsem nádoba
s množstvím stesku, žalu,
kterou pro náladu
plníš melancholií.

Jen ozdoba
visící na stromečku
v opuštěném domečku,
napaden letargií.

Z plat od vajec
budu mít kavalec,
kde přečkám léto.

Než na mě nasněží,
pohnu se jen stěží,
uvězní mě to.

Ale co když ne!

Ale co když…

přidáno 22.11.2013 - 09:33
vtírá se pod kůži ta tvoje pocitovka, je někdy těžké spojit to co je v nás a to co nás obklopuje, moc hezky se mi ta báseň čte, taková plynoucí melancholie, v závěru s nadějí nebo se zoufalstvím, to jsem moc nerozeznala, ale to je jedno, ať si odnese každý to své

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Černobílá kolorita : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Rána
Předchozí dílo autora : Akční zboží

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming