...................
06.11.2013 8 1279(17) 0 |
Chybíš mi.
A hebké polštářky
tvých rtů zas krouží
a mlčky se tisknou
do tepla v mé kůži
a ve vůni tvého těla
schoulím se touhou
oněmělá...
Hledám tvé dlaně
a jejich pohlazení
pod víčky
barevný kouř snů...
na patře sladkost
co tak snadno změní
jiskřičky
a jiskry zimních dnů.
Chybíš mi.
V ulitě objímání
v šepotu bílých rán
v probouzení
kdy nejsme každý sám.
Ve svitu plamínku
v odlesku křišťálu
kdy duše zpívá
a noc plyne pomalu...
v tanci
a splývání srdce
na srdci
ve slibu jediném
v němž život pomine.
Chybíš mi.
A hebké polštářky
tvých rtů zas krouží
a mlčky se tisknou
do tepla v mé kůži
a ve vůni tvého těla
schoulím se touhou
oněmělá...
Hledám tvé dlaně
a jejich pohlazení
pod víčky
barevný kouř snů...
na patře sladkost
co tak snadno změní
jiskřičky
a jiskry zimních dnů.
Chybíš mi.
V ulitě objímání
v šepotu bílých rán
v probouzení
kdy nejsme každý sám.
Ve svitu plamínku
v odlesku křišťálu
kdy duše zpívá
a noc plyne pomalu...
v tanci
a splývání srdce
na srdci
ve slibu jediném
v němž život pomine.
Chybíš mi.
02.01.2014 - 21:24
Je to druhá báseň, kterou jsem si od Tebe přečetl(jdu pozpátku) a už mě mrzí, že jsem to nevzal obráceně. Zůstalo mi z té první něco nepříjemně nasládlého v ústech a chce to ven i při komentáři k té druhé. Ne, tahle je opravdu hezká a polknu li, tak jí i věřím, i když ta klišé tam pořád na mě dotírají... :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
V tekutém čase touhy : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Bezvětří v duši
Předchozí dílo autora : Ozvěny ticha
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Angelon [17], Zoe [14], Vavrys [13], Jaruska [12], Deer [10], Leonn [3], Dalmet [3], rebarbora [2]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)