Moje cesta ze "dna" zpátky do normálního života....
Je to zamyšlení sám nad sebou a mou minulosti ...
jsem opravdu rád že jsem dostal rozum
05.10.2013 0 1084(5) 0 |
Kdysi mi bejvalo v životě tak hrozně fajn...jenže pak přišly problémy schovaný ve formě lajn...
Přestal jsem bližní svý milovat a z malých věcí se těšit...Drogy začal jsem dealovat a tím jen nesmysli řešit...
Ztrácel jsem naději a v sebe už přestal jsem věřit..ze všech svých problémů už jsem začínal zvěřit...
Uteklo spoustu dní co se už nevrátí zpět...instantním bordelem jsem já ničil svůj svět...
Z tohohle tempa rychle já ztrácel jsem dech...chtěl jsem to zastavit..jenže já mýval jsem pech...
Na lidi kolem..co kolem mě stály..byli to herci..co jen role svý hráli...
Dostat mě do sraček si ze srdce přáli..však na prsou sami si..svý hady hřály...
Postupem času z očí sundal jsem pásky...z pravdy co viděl jsem mám dotěd furt vrásky...
Chtěl jsem jít nahoru a začít žít znova..jenže cesta tam nahoru..vždycky začíná zdola...
Ze svýho bahna tam nahoru začal jsem pomalu líst...jenže herci zas do cesty najednou začli se plýst...
Pod nohy házeli furt samý klacky...na každým kroku jsem od nich dostával facky...
Na horu šlo se tak kurefsky špatně...na dobrý v životě jsem už vzpomínal matně...
Došel jsem bez druhých až tam kde jsem těd...jen musel jsem postavit kolem duše svý zěd...
Všecko čím prošel jsem já prošel si sám...dotědka výčitky z toho v hlavě svý mám...
Pak najednou přisli ti..co nademnou zlomili hůl...připsat si zásluch mých..chtěli si půl...
Abych jim odpustil..to po mě chtěli...na tvářích viděl jsem..že masky měli...
Ale já odpustil a smířil se s tím...že nikdy už nezmizí tenhle můj stín...
Budou tu pořád..a pořád dostat mě budou se snažit...Jenže sami by měli už přestat furt smažit...
Nevíš co prožil jsem a co dotěd v sobě z toho si nosím...sám starej se o sebe..o to tě upřímně prosím...
Najdi si kopec svůj a sám vylez si na něj...třeba zvládneš to tak jak já...v srdci však musíš mít naděj...
Nahoru cesta tvá bude prudká a těžká...Jako když z klece ven bez ruk..vyndat máš ježka...
Až srdce svý naplníš zas trochou té lásky...Lidi pak najednou ze ksichtů sundaj si masky...
Pravdu zas uvidíš a život zas začneš svůj žít...Tak vydej se na horu a přestaň o tom jen snít..
Přestal jsem bližní svý milovat a z malých věcí se těšit...Drogy začal jsem dealovat a tím jen nesmysli řešit...
Ztrácel jsem naději a v sebe už přestal jsem věřit..ze všech svých problémů už jsem začínal zvěřit...
Uteklo spoustu dní co se už nevrátí zpět...instantním bordelem jsem já ničil svůj svět...
Z tohohle tempa rychle já ztrácel jsem dech...chtěl jsem to zastavit..jenže já mýval jsem pech...
Na lidi kolem..co kolem mě stály..byli to herci..co jen role svý hráli...
Dostat mě do sraček si ze srdce přáli..však na prsou sami si..svý hady hřály...
Postupem času z očí sundal jsem pásky...z pravdy co viděl jsem mám dotěd furt vrásky...
Chtěl jsem jít nahoru a začít žít znova..jenže cesta tam nahoru..vždycky začíná zdola...
Ze svýho bahna tam nahoru začal jsem pomalu líst...jenže herci zas do cesty najednou začli se plýst...
Pod nohy házeli furt samý klacky...na každým kroku jsem od nich dostával facky...
Na horu šlo se tak kurefsky špatně...na dobrý v životě jsem už vzpomínal matně...
Došel jsem bez druhých až tam kde jsem těd...jen musel jsem postavit kolem duše svý zěd...
Všecko čím prošel jsem já prošel si sám...dotědka výčitky z toho v hlavě svý mám...
Pak najednou přisli ti..co nademnou zlomili hůl...připsat si zásluch mých..chtěli si půl...
Abych jim odpustil..to po mě chtěli...na tvářích viděl jsem..že masky měli...
Ale já odpustil a smířil se s tím...že nikdy už nezmizí tenhle můj stín...
Budou tu pořád..a pořád dostat mě budou se snažit...Jenže sami by měli už přestat furt smažit...
Nevíš co prožil jsem a co dotěd v sobě z toho si nosím...sám starej se o sebe..o to tě upřímně prosím...
Najdi si kopec svůj a sám vylez si na něj...třeba zvládneš to tak jak já...v srdci však musíš mít naděj...
Nahoru cesta tvá bude prudká a těžká...Jako když z klece ven bez ruk..vyndat máš ježka...
Až srdce svý naplníš zas trochou té lásky...Lidi pak najednou ze ksichtů sundaj si masky...
Pravdu zas uvidíš a život zas začneš svůj žít...Tak vydej se na horu a přestaň o tom jen snít..
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zo stoky hore : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Poselství v blátě
Předchozí dílo autora : Černá ovce
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
DDD řekl o loner :vážím si lonera. Je mi sympatický jeho jasný názor a vystupování, které má styl :-)