Pozorovatel hvězd

Jako pozorovetel hvězd
Jako nejtišší fantóm kunratických dvorů
nakláním se z okna abych poznal oblohu
zase jsou dvě ráno a jak přichází zima
kouř houstne stejně tak jako tok myšlenek
tu a tam se ozve skok kočky a zašumění
listí které drží z posledních sil na stromech
cigareta chutná po kapkách proti kašli
i ten nejlepší libretář musí občas napsat
jen čistokrevnou báseň bez viny a vážnosti
která mu připomene čím byl a čím se chtěl stát
co mu kdysi stačilo ke štěstí

Pozorovatel hvězd pláče
chtělo by se mu spát ale bojí se že propásne svoji kometu
tu kterou objevil a kterou nikdo nezná
jenom tak pozná oblohu

Odstíny příměstského nebe se střídají jako barevné střípky
v jeho starém krasohledu
byl z tmavého kartonu a dostal ho když mu bylo pět let
kde je ten krasohled?
je prvního října a měsíc není vidět
schoval se za střechy a předstírá že není
hraje s pozorovatelem dobře známou hru
ale ten si ho nevšímá
je přece pozorovatel hvězd a ne měsíce
dál mění optická skla a pátrá mezi velkým vozem a kasiopeou
tam někde by měla být tam někde právě prolétá
jeho zatím jediná kometa
má ocas barvy starého mýdla
toho v síťce v koupelně u jeho babičky
myl si s ním ruce když byl na prázdnínách
ale kde je to mýdlo?

Pozorovatel hvězd skládá dalekohled
kometu nespatřil a doufá v zítřejší noc
ulehá do posletele a při zavření očí si vybavuje ten
krasohled z kartonu a staré mýdlo
barevné odstíny a vůni čerstvě umytých rukou
nahle se usměje
konečně spatřil svou kometu.