Spadla jsem ti do dlaní

Minulost zavřu do šuplíku
jako loňský vítr bez síly
a doufám
že se nemýlím
...
v duši rozhořely se plameny
překrásné ohnivé květy
to muž se zamiloval do ženy
v mlčení vyřkl všechny věty...

předtím však v hustém remízku
dlouho, dlouho čekal na lásku

myšlenky mu zrály jako víno
a postoje a touhy
a jak dny plynou
......
z něčeho je archiv
a něco prostě zkysne
měřítka kvality
jsou někdy hodně přísné.

...........

Zpíváš mi v chorálu elektřiny
v notové osnově slibů
a představ utkaných
bleděmodrým ránem

všeptáváš do krajky něžností
teplý déšť polibků
doteků ze štěstí

nasloucháme spolu změti života
opřeni zátylkem o koberec květin
my jsme se už našli a za zády
necháme, co bylo předtím

chaos a bídu a probdělé noci
touhu rozdrcenou pyšným podpatkem
dny utopené v práci
večery bezbarvé zármutkem
.....

v očích rozsvěcíš malé lampionky
voníš mi deštěm a šafránem
vnikáš do srdce i do myšlenky
v hodině ticha nad ránem

usínám ti v rukou
jako ve skořápce
....
tak sladce.