Citrusy.

Vstala. Nemohla spát. Byla horká noc, bytem se linul těžký zápach hnijících citrusů. Byla vyčerpaná. Třetí noc nespala. Postavila se před zrcadlo a pozorovala malé kapičky potu, které jí vyrážely na čele. Prohrábla si vlhké zpocené vlasy a zadívala se na pevné tělo a ostré křivky.
Slyšela křik racků od přístavu, tisícé šepotavých hlasů, šum města.
Hukot v hlavě. Padala na ní tíživá tíseň, dusno a zápach horké noci, úzkost a samota. Tváře jí hořely. Nemohlo být víc než tři čtyři ráno. V tuhle dobu mlčely cikády, šum města trochu odezníval, lidé se vraceli domů. V krku měla sucho, špatně se jí polykalo, špatně se jí křičelo. Nechutnala jí cigareta, ani neměla chuť k jídlu, vypila sklenici vody a dala si sprchu.
Po tmavé kůži jí stékaly proudy ledové vody, točila se jí hlava. Přestala téct studená voda, opřená zády o stěnu se svezla na dlaždičky a rozplakala se.
/,,Musím spát, musím spát, umřu, umřu, umřu.“/
Zaklonila se a přepadla dozadu. Ležela, vyčerpaná usnula.
Probudila se. Cítila se jakoby obalená vatou - hlava byla hodně daleko od těla. Citrusy v misce shnily. S cigaretou v prstech si sedla do okna. Ve městě se rozhostilo ticho... Teď všichni spali. Jenom ona nemohla dělat nic.