26.08.2013 12 1251(30) 0 |
zase se mi
zaleskly vlasy
v uchu mi
zaklokotala muzika
a v zadku zabusil hrom
byla jsem pripravena
se branit
ale nakonec pockam
trpelivej
neni nikdo z nas
muzem se to ucit
kdyz budem chtit
vadi mi
trapny vtipy
a radoby vznesenej lidskej smich
podte vsichni chrochtat
a detskyma slinama
natrem svet
i kdyz smrdi
tak voni
protoze sou to deti
opalenym klukum
se libi moje vlasy
necham je vlat
a az se vecer
nepujdu projit
bude se mi o tobe zdat
zaleskly vlasy
v uchu mi
zaklokotala muzika
a v zadku zabusil hrom
byla jsem pripravena
se branit
ale nakonec pockam
trpelivej
neni nikdo z nas
muzem se to ucit
kdyz budem chtit
vadi mi
trapny vtipy
a radoby vznesenej lidskej smich
podte vsichni chrochtat
a detskyma slinama
natrem svet
i kdyz smrdi
tak voni
protoze sou to deti
opalenym klukum
se libi moje vlasy
necham je vlat
a az se vecer
nepujdu projit
bude se mi o tobe zdat
15.03.2024 - 00:54
"Byla jsem připravena se branit, ale nakonec počkám".
I po letech je to porad skvely. I kdyz uz sem asi nechodis.
I po letech je to porad skvely. I kdyz uz sem asi nechodis.
29.08.2013 - 14:12
veronika: Báseň se mi líbí, toť vše. Ten koment je kec, chodil jsem pak druhej den po lese a říkal jsem si, bože, bože, co jsem to tam tý veronice napsal. Takže pardón.
27.08.2013 - 11:17
Homér: nerozumim tomu komentu, homere..asi proto ze se nebojim ani deti, ani psu..
27.08.2013 - 11:04
Homér: Je jedno jak dlouho tu člověk je, poezie je stále poezie, a pocity, diakritika, rytmus atd. to k tomu prostě bude patřit pořád. Je to nedílná součást. Bez toho to není poezie, ale právě ta stoka ničeho.
No a co se dětí týče, tak já mám fobii z malých lidí, jde z nich strach. Psů se nebojím, pokud není za plotem, z těch mám taky fobii, ale když je normálně volně, tak mi nevadí. Vím, že je to blbost, ale je to tak :-D.
No a co se dětí týče, tak já mám fobii z malých lidí, jde z nich strach. Psů se nebojím, pokud není za plotem, z těch mám taky fobii, ale když je normálně volně, tak mi nevadí. Vím, že je to blbost, ale je to tak :-D.
27.08.2013 - 03:02
Miro Sparkus: Gregore, vždyť jsi tu od roku 2007. Tady nemá cenu řešit diakritiku, poetiku, pocit ani jeho okoralé zdání. Trapnej vtip už je i to, že jsem ti napsal Georgi, Míro ze Sparkusi. Musíš si s tím hrát. Co děti? Těch malejch se bojím víc než velkých psů osamocených štěkajících uprostřed zmrzlého do tří metrů rozbláceného pole. Nebo je to naopak? Váhání je skvělá záliba, Možná tak pro houpajícího koně. Za čtyři hoďky vstávám. Budu s koulí bourat domy s nepotřebnými.
Spáry pochroumanosti
tetelí zbytek motlideb
pro buchty které s chutí
odkopáváš
(nesnáším tenhle druh poezie, brodíme se stokami pomluv a blablabla)
Spáry pochroumanosti
tetelí zbytek motlideb
pro buchty které s chutí
odkopáváš
(nesnáším tenhle druh poezie, brodíme se stokami pomluv a blablabla)
26.08.2013 - 20:16
Moc nechápu, proč je to psáno bez diakritiky, to mě neskutečně ruší. Vypadá to jako smska, což je tedy škoda. Ty spojené názvy už jsou u tebe typické, ale přeci jen bych uvítal trochu více obrazného vyjádření, třeba nějakou tu metaforu, ono:
i kdyz smrdi
tak voni
protoze sou to deti
není dvakrát poeticky vyjádřeno, ačkoli mě to pobavilo.
i kdyz smrdi
tak voni
protoze sou to deti
není dvakrát poeticky vyjádřeno, ačkoli mě to pobavilo.
26.08.2013 - 16:04
jo...mně se zas líbí, když se mi vlasy při chůzi houpu v culíku sem a tam...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
kdyzseposloucham : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : odnechvemně
Předchozí dílo autora : cosichcizapamatovat