Kytara bez jedné struny

Půjčila sem srdce,
ale krutě za to zaplatila,
srdce se spoustou ran,
leželo mi v dlaních.

Rány, co se ztěžka hojí,
jejich jizvy znatelné jsou,
když bloudím ulicemi,
když mi zase slzy tečou.

Čekala jsem na lásku,
přišla právě nečekána
na místě,
kde by člověk nevěřil.

Půjčila jsem kytaru,
vrátili mi ji bez struny,
přesně bez té prostřední,
trošku falešně už hraje.

Hraje svoji melodii
a přesně tím je zvláštní,
píšu, ak mi ruce narostly,
ona hraje, jak jen struny dovolí.

Opřená je nad postelí,
její křivky ke hře vábí,
zas si sednu
a spolu s ní
stvořím novou písničku,
já budu psát,
jak mi ruce narostly,
ona hrát,
jak jí struny dovolí.