Nic není nemožné...

Tikot kukaček na protější stěně svojí pravidelností narušoval ponurou atmosféru v obývacím pokoji. Sedět na gauči a koukat bezmyšlenkovitě do blba nešlo do nekonečna. Co šlo ale v tuhle chvíli dělat? Vždyť už se proboha nevrátí, nikdy již nepřijde těmi dveřmi a nepozdraví Tě takovým způsobem jakým to dělal jen on.
Musel jsi něco udělat. Z té bezmoci bys totiž za chvilku začínal lézt po zdech a mlátit hlavou o skleněné vitráže, za kterými byly schované všechny klenoty, krom jednoho, který od 5.8. ležel o pár kilometrů dále zpopelněn.
Co ale udělat? Mysl se chtěla nějak zabavit ale tělo jako by neposlouchalo. Najednou Ti problesklo hlavou, že by jsi se mohl jít projet. Ano, to zatracené auto. To je jediné co Ti po něm zůstalo. Auto a vzpomínky.
Zmátořil jsi se a dobelhal se do kuchyně, sebral jsi klíčky a odsunul jsi se na ulici.
Když jsi přišel k zaparkovanému autu, hlavou se Ti honila spousta věcí a přitom vlastně mezi nimi nebyla žádná kloudná. Nízká černá silueta tam stála nehnutě a sem tam kusy rzi ukazovaly její skutečné stáří. Tátovo miláček, pche.
Odemkl jsi si, otevřel s jemným zavrzáním dveře a vklouzl do sedačky a s klapnutím za sebou zabouchl.
Nikdy si nechápal co na tom krámu vlastně viděl, vždyť je to jen kus plechu na čtyřech kolech. Nechápavě si koukal kolem sebe na kožený interiér hledajíce záchytné body pro svojí bláznící mysl, ale žádné jsi nenacházel. Tohle nemělo cenu. S nápadem, že bezmyšlenkovité projíždění krajinou bude mít větší úspěch na Tvé trápení si otočil klíčkem. Motor s menším zakašláním nastartoval.
Bylo pozdní odpoledne. Skoro se již přibližoval západ slunce a nebe začínalo mít nachovou barvu. Toho jsi si ale vůbec nevšímal, protože jsi měl mrtvolný pohled zaměřený jen pár metrů před nárazník a okolí si při jízdě vůbec nevnímal.
Byl jsi venku a přece uzavřen sám v sobě. Silnice byla místy ještě teplá a srážky od krátké přeháňky se odpařovaly zpět z asfaltu.
Nízký čumák auta Tvého táty je rozrážel jako by se nic nedělo.

Bloudil jsi takhle již hodinu, projel několik okresek a několik vesnic ale stále se Ti nedostávalo odpovědi na jednoduchou otázku :Proč?
Nevěděl jsi kam jedeš ale nechtělo se Ti stavět. Proč taky když venku nic pěkného nečeká. Byl jsi schovaný v klícce, v tom co Ti zůstalo po tátovi. Byl jsi schovaný v bezpečí. Stále jsi ale nechápal proč ho měl tak rád, proč ho tak opečovával. Vždyť je to jenom stroj. Ono spoustu věcí jsi na svém otci nechápal a při bezcílném bloudění jsi si vyčítal, že jsi mohl udělat pár věcí jinak. Že jsi se ho mohl snažit více pochopit.

Mezitím už zapadlo slunce a ty jsi musel rozsvítit světla. Po pootočení spínače se ladně vyloupla z nízké přídě dvě vyklápěcí světla aby Tě prováděla dalšími kilometry plnými přemýšlení, přemítání a trápení.

Dorazil jsi na jednu křižovatku, na kterou Tě táta docela často brával. Zastavil jsi na stopce a při rozjezdu si trošku podržel déle plyn, než předtím. Ručička otáčkoměru se na krátkou dobu podívala za číslo 4, než si přeřadil.

Na krátký okamžik se do Tvé apatie podíval i kousek Tobě neznámého života než zase zmizel, čekajíc na další příležitost.

Po pár kilometrech se situace opakovala znovu, ale tentokrát bylo něco jinak. Ač to Tvoje mysl nezaregistrovala tak se Ti při vytočení motoru zablýsklo v oku. Čertík se dobýval dovnitř do Tvé pevnosti jménem bezmoc, ale stále jsi tomu nevěnoval pozornost.

O pár kilometrů dále jsi musel předjet pomalejší auto. Vybočil jsi z pruhu a sešlápl pedál plynu až na podlahu. Tvůj apatický výraz se vzrůstajícími otáčkami motoru ožíval.
Stejně jako s vyšší rychlostí ožíval i stroj, který si nazýval krámem.
Začal jsi pomalu chápat proč ho měl Tvůj táta tak rád, proč u něj strávil tolik bezesných nocí a proč byl často pryč s ním.
Každý metr, každé otočení kola, každý zápal ve válci přinášel zpět stále nové a nové vzpomínky a Tobě se začal na tváři ukazovat úsměv. A ač by mohli hnidopichové říci, že byl skrápěn slzami, byli to slzy štěstí, neboť si věděl, že Tvůj táta je tu stále s Tebou a že pokud budeš řídit tenhle stroj tak bude sedět na sedadle spolujezdce a dávat na Tebe pozor.