Psáno dneska ve škole. Na radu češtinářky nerýmuji, ale píšu jen při přívalu pocitů... :D Nemusím nikdy čekat dlouho :D
přidáno 04.06.2013
hodnoceno 0
čteno 963(7)
posláno 0
Cítím vítr ve vlasech,
zas jeho písně slyším,
co zpěvem ptáků v jednotě
plní ticho lesa.

Mlha se zvedla mezi kmeny,
šedými prsty, co tíhnou k nebi
jak touhou naplněné věty,
co blednou na papíře.

Pára zvedaje se od úst
mizí v okolí,
jak pocit prázdnoty
nad zšeřelými stromy.

Jak kvítky pomněnek
jejichž modř v upomínku září
deštivému dni,
by znal i jinou barvu,

září mé vlasy v úsvitu,
co od úst slova sbíral,
barva, co smísila se s duhou
stejně v beznadějnou šeď.

Pak z prázdnoty pocitů
vstane hrdina na zlatém oři,
ten jediný okamžik,
kdy spatřím slunce skrz mraky.

ikonka sbírka Ze sbírky: Hloubková deprese

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Přes prázdnotu pocitů : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Vyhořelá
Předchozí dílo autora : Mezi hvězdy

» narozeniny
Iveta32 [16], Pb* [14], oeldea [14], Mates885 [13], Zuppidu [13], mySoul01 [11]
» řekli o sobě
ScarLiam řekl o Mája S. :
Zdá se být milá neznám ji Zdá se být krásna mnou neviděna nikdy Stydlivá ... Usuzuji z vykání Stále čtu díla její Neustále zde žije Dále se mění Vidím v ní umělce Její um nikdy nevypění.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming