nejsme si cizi

mozna sem nevedela kudy jit. mozna sem nevedela kam.

zastavila sem se uprostred namesti a cekala az me nekdo pozdravi.
jen tak mijela lidi. zname tvare. vsichni sou ale tak cizi. tak vzdaleni.

stejne sem je zneuzila. vickrat. i najendou.

-

prochazim mistni ulicky
voni destem
poslednim jarnim
vecerem
kterej mi brani
nadechnout se
jit dal
milovat

ty velky kapky
do kterych potme hledim
dopadaj na moji hlavu
a oci
rozpijej
obraz
malomestskyho zivota
prazdnyho
plnyho
nehy a nenavisti

-

nevim jestli to driv bylo jiny. kazdopadne mi to driv nevadilo.