Napsáno v trolejbuse při útěku z domova. Pěkná slečna mi trošku koukala přez rameno, ale nějak jsem něměl náladu se s ní seznámit. Jasný důkaz mé rozervané a smutné situace..
přidáno 08.02.2008
hodnoceno 3
čteno 1343(16)
posláno 0
Pln vzteku utekl jsem pryč,
a říkám si, kolik já? Kolik oni?
A zatímco uvnitř kropím ulice
slanými slzami,
s maskou na tváři,
usmívám se na dívky.

Usměvy dívek,
lehoučké pohlazení
v moři úderů.

Schovaný v sobě uprostřed davu.
Proč já? Proč mám rozervané,
křičící srdce básníka.
Proč kolem je tma?
A jasné světlo,
ztrácí se jak hvězdy někde v dáli.
přidáno 08.02.2008 - 21:32
...den kdy vyjde slunce...
silná...velmi...
přidáno 08.02.2008 - 21:30
Jde z toho cítit ta bouře pocitů....je to hodně silná básnička...hodně silného okamžiku...;)
ale moře se uklidní...a nastane den...
přidáno 08.02.2008 - 20:51
je vidět, že jsi byl hodně rozbolavělý... není se co divit....

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pln vzteku utekl jsem pryč.. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Tolik naděje, skrývá se v beznaději..
Předchozí dílo autora : Epitaf

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming