Řeka

V proudu stopila jsem slzy,
jejich slanost splynula s ním,
slzy, co nezmizejí brzy,
ptám se, zda si odpustím?

Chceš si vzít život,
to já jsem příčina,
života pilot,
ten tvůj jsem zničila...

Slepé rameno a v něm tvář,
svědomí mě trápí,
kolem sladká slunce zář,
já v proudu slzy stápím.

Odplynou s ním
daleko za obzor,
že zradím se, vím,
ukrytá za názor

a teorii řeky,
co mé slzy odnáší,
že ta trocha slanosti
něčemu přec prospíší

k něčemu dobrému,
když mé srdce puká
a světu mokrému,
té řece v lukách,

věřím její melodii,
co omílají břehy,
věřím v její teorii,
že ukryje mé slzy.

Pro člověka, kterému jsem přinesla než štěstí víc trápení i myšlenky na smrt... Snad mi odpustíš....