přidáno 28.02.2013
hodnoceno 6
čteno 1008(14)
posláno 0
Ležící ve vaně,
ponořím hlavu,
ještě na chvíli,
pod hladinu.

Vše je tu lehčí,
jen tak si odpočinu,
tak nechte mě být,
ještě na vteřinu.

Tak se ještě ponořím,
nechce se mi dýchat,
nic víc už neřeším,
jenom tak si zpívat,
bdít a snít,
tak nechte mě být.

Starosti veškeré,
jsou mi zde tak vzdálené,
a tak nechci, samosebou,
teplou vodu vypustit,
svoji skrytou identitu pod hladinou
opustit.

Chci tady žít,
nikdy nejít na kutě
v duchu křičím:
"Hej vodníku,
chápu Tě."
přidáno 02.03.2013 - 18:28
Ayla: alexis: Děkuju za názor, třeba se do příště ponaučím. :)
přidáno 02.03.2013 - 09:36
první tři sloky tleskám, jak psala Ayla takové melodické ale ty poslední dvě jsou nemastné neslané, takové vnucené
přidáno 02.03.2013 - 08:57
1. polovina je lepší než ta druhá, alespoň dle mého názoru...je krásně rytmická...písňová. A rým vypustit a opustit mi nějak nesedí...
přidáno 01.03.2013 - 13:56
... to věřím. ;o))))))
přidáno 28.02.2013 - 20:34
:-) hezký
přidáno 28.02.2013 - 18:50
nakonec můžeš tam i spát(pokus o vtip), jo líbí se mi to má to nápad, spád a pěkný konec(-:

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Hej vodníku, chápu Tě. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Komu věříš
Předchozí dílo autora : Konec kreslených koček

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming