přidáno 17.01.2013
hodnoceno 4
čteno 1254(9)
posláno 0
Životem proplula jsi,
lidé byli jako psi,
štěkali, vrčeli,
dostat tě chtěli.

Růže v mém životě,
ňadra líbal jsem ti,
předoucí kotě,
dva zamilovaní studenti.

Zmeškaný hovor,
snad bylo jich více,
láska není můj obor,
v nebi uhasla ti svíce.

Nouzové volání,
tvé poslední SOS,
již nejsi krásnou laní,
dolehl na tebe stres.

Růže nad tebou rostou,
pod nimi tvé tělo tlející,
jsi jen mrtvolou prostou,
ňadra červy se hemžící.

Zemřela jsi, má ubohá naděje.
přidáno 19.01.2013 - 01:19
Pěkné ...
přidáno 18.01.2013 - 10:03
nemáme je rádi, jsou jak nekonečné hroby! Ale díky jejich pomíjivosti(díky Bohu) v nás objevujeme nepoznané(to nejlepší z nás) díky za tu uvědoměnku!
přidáno 17.01.2013 - 13:03
Moc pěkné :)
přidáno 17.01.2013 - 12:40
docela mě vyděsila...ale ten konec je rozuzlení, dobrá , líbí:)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Mrtvola : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Kat za pianem
Předchozí dílo autora : AD

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming