Ester Krejčí S01E03: Triangulace Astry (stará verze)

VAROVÁNÍ: Toto je zastaralá a zavržená verze této epizody. Čtěte prosím 2. vydání: http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=24000-ester-krejci-s01e03-
triangulace-astry-2-vydani . Původní verze epizody je zde zachována pro účely zkoumání a srovnávání, ne pro běžné čtenáře.

──────────────────────────────────────────────
Postavy:
ESTER KREJČÍ (žena, 19) -- student
MOJE VINNÁ RÉVA (žena, 19) -- student
MELANIE NAVRÁTIL (žena, 18) -- student(*)
JANA ZLOMILOVÁ (žena, 18) -- student
TAMARA JANŮ (žena, 19) -- student, identická sestra Barbory Janů
BARBORA JANŮ (žena, 19) -- student, identická sestra Tamary Janů
GABRIEL PROŠEK (muž, 18) -- student(*)
BERNARD KONIKLECOVÝ (muž, 19) - student(*)
ASTRA (žena, 19) -- student
VLASTA (žena, 19) -- student(*)
SEVERÍN SRP (muž, 51) -- profesor biologie
ALEX TAYLOR (muž, 29) -- profesor anglického jazyka(*)
DVA MUŽI -- starší muži čekající na zastávce(*)
KŇOUR (muž, 22) -- student
VOJTĚCH VERNER (muž, 18) -- student
LAURA SONETOVÁ (žena, 47) -- profesor českého jazyka
NIKOLA MERLINOVÁ (žena, 35) -- třídní profesor(*)
ANTONÍN RUSOVSKÝ (muž, 64) -- ředitel
BEDŘICH SAVÝ (muž, 17) -- student septimy C

(*) -- takto označené postavy se v ději sice objevují, ale nic neřeknou a nic významného neudělají

1. Psychiatr

Místnost bez oken. Na stropě svítí načervenalé LED osvětlení. U vstupních dveří se nachází umývadlo s tekutým mýdlem. V místnosti je pět strohých dřevěno-kovových stolů s podobně strohými židlemi. U stolů sedí deset studentů, jmenovitě u jednoho stolu Ester Krejčí a Moje vinná réva, u druhého stolu Melanie Navrátil a Jana Zlomilová, u třetího stolu sestry Janů, u čtvrtého stolu Gabriel Prošek a Bernard Koniklecový a u pátého stolu Astra a Vlasta. (Je to tatáž místnost jako u obrazu 5 v 2. epizodě.)

Jana Zlomilová si povídá s Melanií Navrátil. Ester Krejčí jí pizzu, Moje vinná réva popíjí vodu ze sklenice.

MOJE VINNÁ RÉVA: Hm... v čem je podle vás ta aktivní voda lepší než obyčejná balená voda?

ESTER KREJČÍ: Dáte mi ochutnat?

MOJE VINNÁ RÉVA: (Podá sklenici Ester Krejčí.)

ESTER KREJČÍ: (Sklenici si vezme, trochu z ní upije a vrátí ji Mojí vinné révě.) Snad jedině v tom, že si u ní mohou naúčtovat větší marži.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Vzdychne si a zatváří se zklamaně.)

ESTER KREJČÍ: (Rozhlédne se.) Minulý týden jsme tu byly samy. Zajímalo by mě, jak hraje profesor Zedník dělený fotbal ve třech.

MOJE VINNÁ RÉVA: Chudák Zedník.

ESTER KREJČÍ: Snad kdyby se rozdělil, ale na to by potřeboval nějaký sci-fi vynález Vojtěcha Vernera.

Melanie Navrátil si odejde přisednout ke dvěma hochům. Moje vinná réva si toho všimne, vstane a přijde k Janě Zlomilové.

MOJE VINNÁ RÉVA: Mohu přisednout?

JANA ZLOMILOVÁ: (ochotně:) Jistě.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Posadí se na volnou židli.)

JANA ZLOMILOVÁ: Víte, že profesor Srp chystá na zítřek exkurzi?

MOJE VINNÁ RÉVA: To nevím. Kam?

JANA ZLOMILOVÁ: Do Bezproudské rokle. Já tam musím, protože maturuji z biologie, ale mohou tam jet všichni oktaváni.

MOJE VINNÁ RÉVA: To zní lákavě. Normálně mám ve čtvrtek jen literaturu, ale dáda bude v práci a já nechci být sama doma.

JANA ZLOMILOVÁ: Chtěla bych, abyste tam jela se mnou. Sraz je v osm hodin na nádvoří školy.

MOJE VINNÁ RÉVA: Pojedu. (Usměje se.)

JANA ZLOMILOVÁ: (Její úsměv krátce opětuje.) Mimochodem, chtěla jsem se zeptat na Ester Krejčí.

MOJE VINNÁ RÉVA: Co konkrétně?

JANA ZLOMILOVÁ: Prý se chce stát psychiatrem.

MOJE VINNÁ RÉVA: No, možná byste si o tom s ní měla promluvit sama.

JANA ZLOMILOVÁ: Když... já nevím. (Ve tváři je jí vidět strach.)

MOJE VINNÁ RÉVA: Nebojte se jí. Ester Krejčí je můj dobrý přítel.

JANA ZLOMILOVÁ: Když ona má takové ty poznámky a už jen z jejího hlasu mám husí kůži.

MOJE VINNÁ RÉVA: Stačí jí říct, že jste citlivá. Uvidíte. (Vstane.) Pojďte.

JANA ZLOMILOVÁ: (Chvilku váhá, pak vstane.)

Ester Krejčí zatím dojedla pizzu a mžourá do učebnice dějepisu. Moje vinná réva a Jana Zlomilová přijdou k jejímu stolu.

ESTER KREJČÍ: Zatracené substraktivní míchání barev. Spojenecké tanky vypadají úplně jako nepřátelské. Kdybych byla generál, prohrála bych bitvu.

MOJE VINNÁ RÉVA: Ester Krejčí?

ESTER KREJČÍ: (Položí učebnici na stůl.) Ano?

MOJE VINNÁ RÉVA: Jana Zlomilová je citlivá.

ESTER KREJČÍ: Beru na vědomí.

MOJE VINNÁ RÉVA: Chtěla by si s vámi o něčem promluvit.

ESTER KREJČÍ: Už má ze svých spolužáků - no - nespecifikované nutkání?

MOJE VINNÁ RÉVA: Ne, jde o vás. (Obrátí pohled na Janu Zlomilovou a naznačí jí, aby mluvila.)

JANA ZLOMILOVÁ: (Trochu vylekaně kouká na Ester Krejčí a mlčí.)

ESTER KREJČÍ: Nemějte strach, nekoušu. Mohu si třeba sundat brýle, pokud jsou překážkou v komunikaci, i když pak z vás uvidím jen rozmázlý flek.

JANA ZLOMILOVÁ: (Zasměje se a uvolní se.)

ESTER KREJČÍ: Tak je to správné. O čem jste to se mnou chtěla mluvit?

JANA ZLOMILOVÁ: Prý se chcete stát psychiatrem.

ESTER KREJČÍ: Chtěla jsem. (Zachmuří se.) Myslela jsem, že jako psychiatr budu pomáhat lidem, kteří přemýšlejí trochu jinak, zařadit se do společnosti a prožít šťastný život i se svou abnormální individualitou. To bych chtěla.

ESTER KREJČÍ: Ale pak jsem poněkud ztratila motivaci, zjistivši, že úkolem psychiatra je jen od rána do večera ty lidi krmit léky, které jim mají v projevení abnormální individuality a šťastném životě zabránit.

JANA ZLOMILOVÁ: (Tváří se zaraženě.)

ESTER KREJČÍ: Bylo to příliš dlouhé souvětí?

JANA ZLOMILOVÁ: (Po chvilce váhání přikývne.)

ESTER KREJČÍ: Prostě jsem zjistila, že to není ono, takže nyní pořádně nevím, čím se chci stát. Snažím se jen studovat, abych se naučila spoustu cizích slov, kterými bych mohla uvádět lidi v údiv v naději, že je to přiměje k samostatnému myšlení a zaujetí vlastního názoru. (Krátce se zamyslí.) Panebože. Já to neumím vyjádřit jednou větou. Jsem hloupá. (Zatváří se smutně.)

JANA ZLOMILOVÁ: Nebuďte smutná. Něco ve vás je. Cítím to.

ESTER KREJČÍ: Čím byste chtěla být vy?

JANA ZLOMILOVÁ: No, já vlastně nevím. Rodiče by chtěli, abych dělala kuchaře, ale já bych chtěla být spíš číšníkem.

ESTER KREJČÍ: V Pekle je jedna malá restaurace, kde byste mohla dělat obojí.

JANA ZLOMILOVÁ: (udiveně) V pekle?

ESTER KREJČÍ: Myslím Peklo pod Modrohradem.

JANA ZLOMILOVÁ: Aha, děkuji. Budu o tom uvažovat.

Ke stolu příjde Astra.

ASTRA: Dobrý den. Co tu probíráte?

ESTER KREJČÍ: Naše budoucí povolání.

ASTRA: Tak pokud jde o mě, budu nejspíš finanční ředitel.

Ostatní na Astru mlčky zírají.

ASTRA: No co, nejsem hloupá a rodiče mi místo zařídí.

Další pauza.

MOJE VINNÁ RÉVA: Víte, že zítra bude exkurze do Bezproudské rokle?

ASTRA: Exkurze? To se mi líbí. Mohu se zúčastnit?

JANA ZLOMILOVÁ: Sraz je zítra v osm hodin na nádvoří školy. Mohou přijít všichni oktaváni.

ASTRA: Už se těším. Půjdu to vyřídit dalším spolužákům.

Astra odejde.

MOJE VINNÁ RÉVA: Ester Krejčí?

ESTER KREJČÍ: Ano?

MOJE VINNÁ RÉVA: Já na tu exkurzi půjdu. Půjdete se mnou?

ESTER KREJČÍ: (Zamyslí se.) Ano, to se mi hodí. Alespoň mě profesor Vrba nebude zítra zkoušet.



2. Sraz

Nádvoří před školní budovou. Ráno. Postává zde dav - 34 studentů stojí a jeden student sedí na invalidním vozíku. Astra má čerstvě nabarvené sytě fialové vlasy (normálně má černé), s čímž se okatě chlubí hochům.

ESTER KREJČÍ: Když jste říkala, že mohou přijít všichni oktaváni, nečekala jsem, že také všichni přijdou.

JANA ZLOMILOVÁ: Nejsou tu všichni. Ale jsem ráda, že alespoň vy tu jste.

MOJE VINNÁ RÉVA: Všimly jste si, že Astra si přebarvila vlasy?

JANA ZLOMILOVÁ: Ano. To je u vás normální?

MOJE VINNÁ RÉVA: No, stává se to.

ESTER KREJČÍ: Těm bohatším studentům se to stává častěji.

Ze školy přichází Severín Srp a Alex Taylor.

SEVERÍN SRP: Dobrý den.

Studenti jako na povel ztichnou a věnují profesoru Srpovi pozornost.

SEVERÍN SRP: Takovou účast jsem, vzhledem k chabému zájmu o maturitu z biologie, nečekal. Dnes se seznámíme s vzácnými rostlinnými druhy v chráněné přírodní památce Bezproudská rokle.

SEVERÍN SRP: Zdůrazňuji pro ty, kdo by snad zapomněli, že jak po cestě, tak na místě budu od vás vyžadovat disciplínu a respekt. Žádné pobíhání, pokud nedám rozchod. Žádný svévolný odchod na záchod bez dovolení.



3. Bezproudí

Náves městské části Bezproudí, která si přes připojení k městu Dům zachovala venkovský ráz. Prostranství kříží široká zdánlivě nehybná vodní plocha, podle které dostalo Bezproudí svůj název. Přes ni vede most. Po tomto mostě přijede kloubový autobus okružní linky 37 směr Kerhelník, otočí se v obratišti a zastaví na zastávce. K překvapení dvou starších mužů, kteří na autobus čekali, z něj vystoupí početná družina studentů vedená dvěma profesory.

Cestující nastoupí a skoro prázdný autobus odjede zpět cestou, kterou přijel.

SEVERÍN SRP: Stůjte klidně, musím zkontrolovat, zda jste všichni. Jedna. Dvě. (Počítá studenty.)

VOJTĚCH VERNER: (Rozeběhne se k Severínu Srpovi.) Profesore Srpe, mám zlepšovák!

VOJTĚCH VERNER: (Zastaví se před profesorem.) Když se studenti uspořádají do pravoúhlé mřížky, stačí vzít jednu stranu, druhou stranu a vynásobit a hned víte, kolik jich je.

SEVERÍN SRP: (vážně:) Koledujete si o poznámku, Vojtěchu Vernere.

VOJTĚCH VERNER: (Ustoupí a zůstane klidně stát.)

SEVERÍN SRP: (Začne znovu počítat:) Jedna. Dvě. Tři.



4. Koně

Lesní cesta na rovině. Po pravé straně teče potok. Družina pochoduje proti proudu. Vpředu jde Severín Srp a hned za ním Kňour. Sestry Janů jdou spolu zhruba uprostřed. Vzadu jde Alex Taylor. Po levé straně se nachází velká ohrada, ve které se pase stádo hnědých koní.

BARBORA JANŮ: (šťastně:) Jé, koně! (Odpojí se od sestry a dožene Severína Srpa.)

BARBORA JANŮ: Profesore Srpe, v té ohradě jsou nádherní koně. Nemohli bychom se na chvíli zastavit?

Severín Srp se zastaví a s ním celá družina.

SEVERÍN SRP: Proč?

BARBORA JANŮ: Chtěla bych se na ně alespoň chvíli dívat, jak se pasou.

SEVERÍN SRP: (přísně:) Ne. Čekají nás ještě čtyři kilometry chůze. Pokračujeme!

Družina se opět vydá na pochod. Barbora Janů se tváří smutně.

KŇOUR: Dívejte se na mě, mám sílu jako kůň. (Vyhrne rukáv a ukazuje jí sval na ruce.)

BARBORA JANŮ: (Zatváří se zhnuseně a jde se zařadit k sestře.)



5. Sráz

Družina pochoduje po široké lesní cestě na úbočí strmého kopce. Po levé straně je prudký sráz. Kolem rostou vysoké smrky.

ASTRA: Toto mi chybělo. Konečně jsem v nezkažené přírodě daleko od civilizace.

Ozve se pípnutí oznamující přijatou SMS zprávu. Astra si za chůze vytáhne z batohu mobilní telefon a podívá se na něj.

ASTRA: To vyřídím později. (Vrátí telefon zpět do batohu.)

BARBORA JANŮ: (Rozhlíží se.) Nezkažená příroda? Vždyť je to smrková monokultura! Horšího zločinu na přírodě se člověk v tomto kraji snad ani nemohl dopustit.

ASTRA: (Sundá si fotoaparát z krku a začne fotografovat.)

MOJE VINNÁ RÉVA: Jak se vám tu líbí?

ESTER KREJČÍ: Měla jsem dát přednost zkoušení z dějepisu. Přitom bych se alespoň cítila užitečná.

MOJE VINNÁ RÉVA: Ale neříkejte, vždyť je tu hezky.

JANA ZLOMILOVÁ: Mně se tu líbí moc. Je to mnohem lepší než sedět celý den ve škole.

Přiblíží se k nim Tamara Janů.

TAMARA JANŮ: Věděly jste, že lidské oko je jedním z nejrozvinutějších zrakových orgánů v celé živočišné říši?

ESTER KREJČÍ: To je patrně důvod, proč někteří z nás musí nosit brýle.

TAMARA JANŮ: (Pokrčí rameny.) Tak to nevím.

ESTER KREJČÍ: (Dlouze se zamyslí.)

JANA ZLOMILOVÁ: Ester Krejčí, mohu se vás na něco zeptat?

ESTER KREJČÍ: Ano. Druhá světová válka začala 1. září 1939, ale pochybuji, že to souviselo se začátkem školního roku.

JANA ZLOMILOVÁ: (udiveně:) Cože?

ESTER KREJČÍ: Omlouvám se. Na co jste se tedy chtěla zeptat?

JANA ZLOMILOVÁ: Chtěla jsem se zeptat, kde bydlíte.

ESTER KREJČÍ: Doma.

JANA ZLOMILOVÁ: (trochu v rozpacích:) A to je kde?

ESTER KREJČÍ: Tam, kde bydlím.

JANA ZLOMILOVÁ: Proč jste na mě taková protivná?

ESTER KREJČÍ: Zvyk je železná košile. Mám ráda své tělo, tak jsem zvyklá držet si lidi od těla. Zvlášť spolužáky. Nemějte mi to za zlé.

JANA ZLOMILOVÁ: A prozradíte mi tedy, kde bydlíte? Já na Melianině 13.

ESTER KREJČÍ: Nádraží Koš 5.

JANA ZLOMILOVÁ: Děkuji.

Astra se různě pohybuje kolem a fotografuje. Při hledání vhodného záběru šlápne do prázdna a s výkřikem se zřítí ze srázu. Družina se zastaví. Barbora Janů omdlí a skácí se k zemi. Tamara Janů si k ní klekne.

SEVERÍN SRP: (Otočí se.) Co se stalo?

ASTRA: Pomoc!

SEVERÍN SRP: (Přijde ke srázu a podívá se dolů.) Jste v pořádku?

Chvíli je ticho. Astra leží na poměrně pohodlné vrstvě jehličí pod jedním smrkem.

ASTRA: Ne! Spadl mně fotoaparát za dvanáct tisíc korun!

ESTER KREJČÍ: Nebylo to 11 999?

ASTRA: Možná.

ESTER KREJČÍ: Myslím, že je v pořádku.

SEVERÍN SRP: (Otočí se.) Tamaro Janů!

TAMARA JANŮ: Nemohu, sestra je v bezvědomí.

SEVERÍN SRP: Co je jí?

TAMARA JANŮ: Bude v pořádku, jen omdlela. Stává se jí to často. Naposledy dnes ráno, když jsem jí ukazovala trávící soustavu přežvýkavců. (Rozhlédne se po ostatních.) Věděli jste, že mají čtyři žaludky?

KŇOUR: Já ji vytáhnu! (Zařve a začne se bít v prsa. Brzy přestane a začne zmatkovat.) Nemám lano. Nemám lano. Máte někdo lano?

VOJTĚCH VERNER: (Vytáhne z batohu lano.) Moje unikátní "Vernerovo lano". Je čtyřikrát lehčí než běžné lano, takže se dá snadno nosit na exkurze jako je tato.

SEVERÍN SRP: Přestaňte řečnit a dejte to sem. (Vezme Vojtěchu Vernerovi lano.) Na. (Dá je Kňourovi.)

KŇOUR: (Shodí jeden konec lana Astře.)

ASTRA: (Pevně se oběma rukama chytne lana.)

KŇOUR: Držíte se?

ASTRA: Ano.

KŇOUR: Dobře se držte. Zatáhnu a budete nahoře! (Ohlédne se na ostatní.) Koukejte! (Zatáhne za lano.)

Kňour Astru pomalu vytahuje. Po chvíli se však lano přetrhne a Astra spadne, opět s výkřikem, tentokrát mnohem hlouběji, takže už ji z cesty přes křoví není vidět.

ESTER KREJČÍ: Jakou mělo mít to lano pevnost?

VOJTĚCH VERNER: (trochu vylekaně:) Pevnost? O té jsem neuvažoval.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Naklání se nad sráz ve snaze zahlédnout Astru.)

ESTER KREJČÍ: Dál od okraje, Moje vinná révo! Tak velkým přelidněním Země zase netrpí.

MOJE VINNÁ RÉVA: Jak můžete být v takové chvíli tak cynická? Uvědomujete si, co se možná stalo?

ESTER KREJČÍ: Uklidněte se. Ona se vrátí.

ESTER KREJČÍ: Vrátí se jako Gandalf - změní oblečení, možná barvu vlasů, ale vrátí se, to mi věřte.

TAMARA JANŮ: Zkusím jí zavolat. (Vytáhne svůj telefon a začne vytáčet číslo.)

MOJE VINNÁ RÉVA: Já nemůžu! (Zoufale se chytne za hlavu a sedne si na zem.)

TAMARA JANŮ: (Přiloží si telefon k uchu. Po chvíli:) Haló! (Pauza.) Je v pořádku. Stěžuje si, že spadla do nějakého bahna.

SEVERÍN SRP: Bylo jí už 18?

ESTER KREJČÍ: Ano. To u nás všem ze třídy.

SEVERÍN SRP: V tom případě jí vyřiďte, že má rozchod a může být ráda, že jí nedám poznámku za nedovolené opuštění skupiny.

MOJE VINNÁ RÉVA: Počkat! To jí tam chcete nechat?

TAMARA JANŮ: (do telefonu:) Profesor Srp vám vzkazuje, že máte rozchod. (Pauza.) To znamená,- no, asi že vám dává košem.

SEVERÍN SRP: Čeká nás ještě kilometr a půl chůze. Nemáme čas zdržovat se kvůli jednotlivcům. Je dospělá, postará se o sebe sama.

MOJE VINNÁ RÉVA: (úpěnlivě:) Ale to nemůžete! Potřebuje naši pomoc.

SEVERÍN SRP: Hm... Pokud vám na ní tak záleží, dovolím vám odejít a jít jí pomoci.

TAMARA JANŮ: (do telefonu:) Moment.

SEVERÍN SRP: Na druhou stranu možná není vhodné, abyste na takovou výpravu šla sama. (Zahledí se na Ester Krejčí.)

MOJE VINNÁ RÉVA: (Také se zadívá na Ester Krejčí.)

ESTER KREJČÍ: Co na mě tak zíráte?

SEVERÍN SRP: Ester Krejčí, s Iris Narcis půjdete na pomoc Astrid Teseraktové. Ani jedna z vás nematuruje z biologie, takže vám to nebude chybět.

ESTER KREJČÍ: Vážně jsem se měla raději nechat vyzkoušet z dějepisu.



6. V houští

Les. Moje vinná réva se prodírá houštím. Ester Krejčí ji následuje s mapou a kompasem. Mojí vinné révě zapípá telefon. Podívá se na něj.

MOJE VINNÁ RÉVA: Astra píše, že se jí rozbil flakon s luxusním parfémem.

ESTER KREJČÍ: Vida. Takže ji můžeme hledat podle pachové stopy, a až ji najdeme, zacpeme si nos.

MOJE VINNÁ RÉVA: (trochu vyčítavě:) Ach, Ester Krejčí. Kdyby to nebyla tak vážná situace, smála bych se. Vašim vtipům úžasně dodává na účinnosti vážnost, s jakou je pronášíte.

ESTER KREJČÍ: Nejsou to všechno vtipy. To ostatní jsou jen takové hlášky pro pobavení. Ale nyní vážně: (Ukazuje prstem do mapy.) Odtud jsme vyšly, tudy jsme prošly a zde je ten sráz. Podle vrstevnic spadla Astra nejspíše sem. To znamená, že bychom měly jít tamhle. (Ukáže paží.)

MOJE VINNÁ RÉVA: (Začne se prodírat naznačeným směrem.) Kde jste se naučila tak číst v mapách?

ESTER KREJČÍ: V hodinách zeměpisu. Kdybyste tam dávala větší pozor, mohla jste to umět také.

MOJE VINNÁ RÉVA: Zkoušela jsem, ale nešlo mi to.



7. Setkání

Les. O chvíli později a několik set metrů dál. Moje vinná réva a Ester Krejčí se prodírají podrostem.

ESTER KREJČÍ: Už bychom měly být na místě.

MOJE VINNÁ RÉVA: (zakřičí:) Astro!

Nikdo neodpovídá.

MOJE VINNÁ RÉVA: (zakřičí:) Astro, kde jste?

ASTRA: (křičí z dálky:) Tady! Jsem tady!

ESTER KREJČÍ: To je asi tak inteligentní odpověď, jako když řeknu, že bydlím doma.

ASTRA: (křičí z dálky:) Kde jste vy?

MOJE VINNÁ RÉVA: (zakřičí:) Už jsme skoro u vás.

MOJE VINNÁ RÉVA: Z toho křičení mě bolí v krku.

ESTER KREJČÍ: Zkuste křičet hlubším hlasem. Hlubší tóny se lépe šíří na velkou vzdálenost.

MOJE VINNÁ RÉVA: Netušila jsem, že jste expert na fyziku.

ESTER KREJČÍ: Nejsem. Kdybych byla, začala bych vám přednášet něco o frekvencích, molekulárním vlnění a vysvětlovat odvozování rovnic a do Vánoc byste možná pochopila, co se vám tím snažím sdělit.

MOJE VINNÁ RÉVA: Už ji vidím.

Astra sedí u kořene jednoho ze stromů a ťuká něco do mobilního telefonu. Když zaznamená přicházející spolužáky, schová telefon a vstane. Její šaty jsou zablácené, vlasy rozcuchané a je z ní cítit intenzivní zápach.

ASTRA: Konečně.

ESTER KREJČÍ: Jaká byla bahenní koupel?

ASTRA: Fuj!

ASTRA: (vyčítavě:) Kde jste byly? Čekám na vás už skoro hodinu.

ESTER KREJČÍ: Na cestě.

ASTRA: A proč vám to trvalo tak dlouho?

ESTER KREJČÍ: (Podívá se na svah, ze kterého se Astra skutálela, zde už ne tak prudký.) Protože jsme neměly zájem o bahenní koupel a roztrhané šaty?

ASTRA: Chápu.

MOJE VINNÁ RÉVA: Pojďte. Vrátíme se do civilizace.



8. Vyznamenání

Třída (oktáva B) dopoledne. Ester Krejčí a Moje vinná réva postávají u nástěnky, na které si všimnou reklamního letáku s nápisem:

----
Existují hadi, co požírají sami sebe?
Kanibal Uroboros - v Horké bramboře!
----

MOJE VINNÁ RÉVA: Hm...

ESTER KREJČÍ: Víte, že profesor Vrba chystá na příští týden exkurzi na Modrohrad?

MOJE VINNÁ RÉVA: To zní lákavě. Řeknu to Astře.

ESTER KREJČÍ: Myslíte, že pojede?

MOJE VINNÁ RÉVA: Prý už si koupila nový fotoaparát a nemůže se dočkat dalšího dobrodružství.

ESTER KREJČÍ: Takže budeme tam, kde jsme byly. Až na to, že tentokrát se tomu nevyhnu, protože z dějepisu maturuji.

Chvilku se na sebe mlčky dívají. Ozve se zvonění a jdou si sednout na svá místa.

Do třídy vstoupí Laura Sonetová, Nikola Merlinová a ředitel Rusovský. Třída je přivítá povstáním.

ANTONÍN RUSOVSKÝ: Prosím Ester Krejčí a Iris Narcis, aby předstoupily před tabuli.

Jmenovaní studenti přijdou k tabuli a postaví se před ni čelem k třídě.

ANTONÍN RUSOVSKÝ: Tito studenti projevili mimořádnou odvahu a iniciativu, když se sami vydali na nestandardní záchrannou výpravu. Za to jim uděluji vyznamenání ředitele školy za hrdinství. (Nabídne ruku Ester Krejčí.)

ESTER KREJČÍ: Děkuji. (Potřese mu rukou.)

ANTONÍN RUSOVSKÝ: (Nabídne ruku Mojí vinné révě.)

MOJE VINNÁ RÉVA: Děkuji. (Stiskne mu ruku.)

Ředitel Rusovský a Nikola Merlinová odejdou ze třídy. Laura Sonetová si sedne za katedru.

LAURA SONETOVÁ: Posaďte se.

Třída si sedne a Ester Krejčí a Moje vinná réva se jdou posadit také.



9. Rozhovor

Třída (oktáva C). Právě skončila hodina zeměpisu a Ester Krejčí se chystá k odchodu. Přijde k ní Bedřich Savý.

BEDŘICH SAVÝ: Dobrý den. Jste Ester Krejčí?

ESTER KREJČÍ: Ano.

BEDŘICH SAVÝ: Bedřich Savý ze septimy C. Podle mých informací jste byla vyznamenána za hrdinství. Měla byste čas na krátký rozhovor pro Horkou bramboru?

ESTER KREJČÍ: Ano, pokud mi slíbíte, že si moje odpovědi nebudete přizpůsobovat a neotisknete je bez autorizace.

BEDŘICH SAVÝ: Dobře, slibuji. (Vytáhne diktafon a zapne jej.)

BEDŘICH SAVÝ: Za co konkrétně jste dostala ocenění za hrdinství?

ESTER KREJČÍ: Hm... za to, že jsem se s Iris Narcis hodinu prodírala křovím místo školního vyučování, abychom ukázaly cestu dalšímu spolužákovi, který si mezi tím dal nedobrovolnou bahenní koupel.

BEDŘICH SAVÝ: Můžete být trochu konkrétnější? Naši čtenáři se zajímají o nechutné detaily.

ESTER KREJČÍ: Asi nejnechutnější bylo, když můj spolužák Tamara Janů přiznala, že své sestře ukazovala trávící soustavu přežvýkavců, která sestává ze čtyř žaludků - bachor, kniha, čepec a slez. První tři z nich jsou navíc předžaludky - strava se z nich může vyzvracet do úst, kde ji přežvýkavec přežvýká, aby ji znovu polknul. To je opravdu nechutné.

BEDŘICH SAVÝ: Tváříte se klidně na to, že jste byla vystavena takovým věcem.

ESTER KREJČÍ: To bude ten důvod, proč si zasloužím vyznamenání za hrdinství. (Spokojeně se ušklíbne.)

BEDŘICH SAVÝ: Jaké největší ponaučení jste si z té události odnesla?

ESTER KREJČÍ: Hm... odnesla jsem si ponaučení, že v životě jsou situace, kdy ani nejmodernější technika s GPS, satelitní navigací a připojením k internetu nemůže nahradit prostou mezilidskou pomoc.

BEDŘICH SAVÝ: Ester Krejčí, děkuji za rozhovor. (Vypne diktafon.)

BEDŘICH SAVÝ: Ta část o zažívacím traktu se mi moc líbila. Přesně ladí s naším zaměřením. Nechtěla byste dělat redaktora Horké brambory?

ESTER KREJČÍ: Děkuji, ale raději se soustředím na studium. Přesto nevylučuji, že vám občas něco zašlu jako externí dopisovatel.

BEDŘICH SAVÝ: Budeme rádi. Mimochodem, ještě byla vyznamenána Iris Narcis. Nevíte, kde bych ji našel?

ESTER KREJČÍ: Dnes už má po vyučování, ale řekla bych, že nebude mít zájem poskytovat rozhovory. Nemá váš časopis příliš v lásce.

BEDŘICH SAVÝ: Dobře. Děkuji za varování. Na shledanou.

ESTER KREJČÍ: Na shledanou.



Shrnutí epizody:

Toto byla třetí epizoda příběhů Ester Krejčí a jejích spolužáků. Jana Zlomilová a Ester Krejčí probraly představy o svém budoucím povolání. Ester Krejčí potvrdila, že by se chtěla stát psychiatrem, Jana Zlomilová bude spíš číšníkem, nebo kuchařem.

Exkurze do přírody, pořádané profesorem biologie Severínem Srpem, se zúčastnilo velké množství studentů. Astra se během pochodu kvůli své neopatrnosti zřítila z prudkého srázu. Ester Krejčí a Moje vinná réva se ji vydaly najít a zachránit. To se jim podařilo a byly za to vyznamenány ředitelem školy. Ester Krejčí o tom poskytla rozhovor školnímu časopisu Horká brambora.

Astře se dobrodružství líbilo, a tak si koupila nový fotoaparát a už se těšila na další.



Hudba k titulkům: Nightwish: Sacrament Of Wilderness.