... tuhle básničku jsem kdysi napsal své úhlavní kamarádce k svátku ...
přidáno 21.01.2008
hodnoceno 6
čteno 2966(24)
posláno 0
Jak bych moh zapomenout na to že jsi tady
Že někde se mnou dýcháš stejný vzduch
Jak bych moh zapomenout všechny opijády
Kdy spolu seděli jsme vedle druha druh

Bylas mi přítelem a spřízněnou mou duší
Ve všech těch proměnách co přinášel náš čas
Kolik máš tváří které jenom tuším
Ze kterých po mně někdy běhal mráz

A přesto vždycky byla jsi mi blízká
Jak asi nikdo jiný koho měl jsem rád
A možná víc jsem ztratil než jsem získal…
Co na tom - zůstaň stejná napořád
přidáno 24.11.2008 - 19:33
všechna čest je to celkem dobré, hezká myšlenka se dočkala hezkého ztvárnění, ovšem na mě to působí kapku tradičně, nemoderně.
přidáno 23.01.2008 - 20:36
ještě že takové spřízněné duše existují;)
přidáno 22.01.2008 - 10:37
prostě kvalitka ;)
přidáno 22.01.2008 - 05:15
jde to z textu - musela bejt dobrej kámoš
přidáno 21.01.2008 - 19:25
:)
přidáno 21.01.2008 - 16:02
No, tak to je vážně krásný!!!!!!

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Spřízněná duše : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Jestli chceš...
Předchozí dílo autora : Panenko

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming