přidáno 27.10.2012
hodnoceno 3
čteno 1196(14)
posláno 0
Moře se topí v poušti sucha,
za sto let se nikterak nic nezměnilo,
žádná sprcha.

Usychají i polní květy,
slunce, to už zhasne taky,
mraky se zavírají na obloze,
závidí mlíku na podlaze.

Ze světla lampičky co krášlí mi zrak,
cítím tohle zrovna tak.
Sucho bez kapky vody,
tisíckrát tolik přání
a více marné škody.
Kdy přestaneme litovat,
že máme schopnost chybovat?
přidáno 28.10.2012 - 09:32
Fíha...nádherná ..kdy přestanu litovat , že mám schopnost chybovat ? Tak kdy už konečně ? Kdy ?
Není to snad výsadní právo lidí ? Není .... výsadní , ale právo to je , myslím ...
?? :))
přidáno 27.10.2012 - 23:24
... to teda je! ;o))
přidáno 27.10.2012 - 22:09
Má své kouzlo :) Něco v ní je

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Sucho : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Podzim???
Předchozí dílo autora : Z ničeho něco

» narozeniny
Angelon [17], Zoe [14], Vavrys [13], Jaruska [12], Deer [10], Leonn [3], Dalmet [3], rebarbora [2]
» řekli o sobě
Erien, potulný bard řekl o Severka :
Hvězda naděje.....její světlo neroste ani neslábne....Je neměnou skutečností. Její slova dokáží vnést světlo i do těch nejtemnějších chvil.....Velmi si vážím jejího přátelství E
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming