Pro Veroniku

V bačkůrkách
párkrát přivedl jsem tě domů,
nebyl čas, musel jsem lítat
venku s klukama, brali jsme tě,
na pikolu honza křičel vstávej,
ty mě zase mezi holky,
nevinná hra na sultána a jeho děvky,
iglů za panelákem, bunkry v kaštanech,
stany s podsadou, Vodník a Zajda, roky,
bobříci nádobí, kola a koupání,
odvahu na váhu a jde se,
spala jsi a pak i já,
prostě jsme si jen vyměnili sourozence,
teď někde na jihu nadáváš na mámu,
já na západě tátovi hořce trhám,
přál bych ti to samý a ne jen
slzy pro potetovaný zhulený grázly,
hádky o nesplacený výživný a
debilní práci s černýma puntíkama,
ach veru, přijeď i se psem,
u nás doma stres ni stesk nepotkáš,
podruhý bych letos uvařil, spíš bankomat,
měli bysme kocovinu, řekl bych ti všechno,
každej jsme jinde, k tomu hororové smyčce,
vypnu bednu, Amy, čočky, možná víš

Že nějak ty svoje plechy těžko ukončuju,
dobře, dáme jí holce ještě prostor,
zejtra mám na starosti jenom Prahu,
zatraceně ztracený, nasraný pípli jak bys řekla,
hodnej, milej, dochvilnej,
to pro mě není,
někteří lidé se trápí rádi,
asi, na to se tě musím zeptat,
nebo je fakt láska jenom dílem náhody?,
to je šílený, kdybych měl tenkrát třebas chřipku,
stačila by drobnější větrná smršť, rozbitý cesty,
sešli bychom se jinak?

Pravděpodobně bych kdesi kuchal frašky,
ach veru, co si o tom myslíš ty?,
prej ať se jí nevzdávám, to jo,
ale jak by to dopadlo kdyby...

Koho a kde bych teď přikrejval?
Žil bych vůbec ještě?

Hlavně si ten druhej nesmí myslet, že vás spasil...On ví i to, že jste zachránili vy jeho.

Dobrou, sejdeme se na Silvestra v Laosu.