|
Napsána na koleni,v pozdní hodině...:) Doufám, že nebudete šetřit kritikou...:)
 07.09.2012 4 1115(11) 0 |
Plamínek svíčky, ten jediný přítel,
připomíná objetí mých snů,
a kapky rosy, odrážejí naivitu v očích,
v těch, které uvěřili vlastnímu srdci...
skrze tmu protékající v hloubce,
už necítím svou duši...
Tak tady to mám, vše se mi tisíckrát vrací,
stále a stále, jako na kolotoči...
a myšlenky, co nechtějí pustit mě ze zajetí,
vdechují život naději.
Tak křičím, ale nikdo nic neslyší,
hledám, co nikdy jsem neztratila,
pláču, ale tvář je stále suchá...
...jsem snad v letargii..?
připomíná objetí mých snů,
a kapky rosy, odrážejí naivitu v očích,
v těch, které uvěřili vlastnímu srdci...
skrze tmu protékající v hloubce,
už necítím svou duši...
Tak tady to mám, vše se mi tisíckrát vrací,
stále a stále, jako na kolotoči...
a myšlenky, co nechtějí pustit mě ze zajetí,
vdechují život naději.
Tak křičím, ale nikdo nic neslyší,
hledám, co nikdy jsem neztratila,
pláču, ale tvář je stále suchá...
...jsem snad v letargii..?
07.09.2012 - 18:00Ne, to bylo myšleno jako pocit...Že se cítím jako v letargii :) Jinak jsem ráda, že jsi si to užil a ztratil chvíli přečtením i komentářem
07.09.2012 - 08:25trochu me mate ten zensky rod, to jsi ty ta lethargie? Ale to mi nevadi, abych si to uzil ...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
V letargii : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Prázdno
Předchozí dílo autora : Ztracená
