Vulpes non iterum capitur laqueo

Liška ač lovec, plaché zvíře.
Bojí se kroků, co zní cize.
Však jisté kroky, jako píseň
vzbudily náhle v Lišce tíseň,
vyrazit z doupátka už velí
ty kroky, které jako píseň
se uvnitř Lišky rozezněly.

Něco Jí řeklo: To je On
a vyšla z lesa tiše
a schoulila se pod jabloň
o níž Exupery píše.
Dobrý den", řekla.
"Dobrý den, jsem smutný
pojď si hrát!"

A Liška - "co to za nápad!"
"Já nemůžu si s tebou hrát,
vždyť nejsem ochočená."
A chlapec malý chce znát víc
Liška už ví, toť malý princ
a říká celá zmámená: "Ochočit,
chlapče znamená, vytvořit pouta."
Chlapec to chápe a tak poutá,
a Liška ví, že dá-li se,
tak v přítelkyni změní se.
Tak prožívám ten příbeh skvělý,
jak mi ho napsal Exupery.