Děsně blbej text, kde je jen "e"

Měl jsem děsnej sen. Šel jsem lesem směrem kde je sedm jezer. V lese jedle, vřes, bez, keř vedle keře. Hleďme, zde leze šnek, vedle přeběhl jelen. Přes les zněl též zpěv křepelek: "Pět peněz, pět peněz..." Jen jsem vešel v les, zřel jsem jev, že přešel mne hned zpěv. Děd seděl kde zeje větev z jedné jedle. "Hej, slezte z té jedle," řekl jsem. "Nechte mě", děl ten děd,"chtěl jsem se věšet, že jsem slepec. Běžte, nechte slepce slepcem" "Nemějte ke mě despekt" řekl jsem. "Chtěl jsem jen přes les, leč, ještě nezřel jsem věšet se slepce." Chvěl jsem se děsem, že ten děd smekne se z té větve směrem kde je zem. Jen řemen měl jej nést, jež držel krk. "Nejde jen brečet, nelze jen v kleče trpět sterem běd. Též lze pět, že zde mě je lépe než někde v pekle, kde jde ten, jenž se věšel." "Měl jste s knězem nejprve vést řeč, než jste se chtěl věšet" řekl jsem. Kmet mlčel, věděl, že nechtěl jsem jej splést. Jen pes štěkl někde, kde je ves. "Měl jste recht" řekl ten děd. Slezl z té jedle přede mě. "Hle, zde jsem bez řemene, jež měl mě nést. Je lépe hledět vpřed. Lépe je slepce městem vést, než s blbem v krčmě pět" "Mějte se" děl ten kmet než se zvedl z kmene, kde teď seděl vedle mě. Hleděl jsem směrem kde děd šel lesem ven. Les se večerem tměl, jen řemen němě ležel přes ten kmen...