Velká loupež

Postavy:

KRÁK
POSKOK
VYPRAVĚČ
MUŽ 1
MUŽ 2
POLICEJNÍ PREZIDENT
ROTOP
IGNÁC KADIBUDKA
OBCHODNÍK 1
OBCHODNÍ 2
RECEPČNÍ
ZAMĚSTNANEC

Děj

1.

Pohled na Měsíc pokrytý futuristickými budovami všemožných tvarů a velikostí. Vzdálená budoucnost.

VYPRAVĚČ: Lidstvo. Nejvyspělejší forma života obývající známý vesmír. Za svou existenci prošlo řadami dekád, z nichž každá měla svou vůdčí osobnost. Připomeňme si Alexandra Velikého, Caesara, Ježíše Krista či Chucka Norrise. Ti všichni se proslavili svými činy. A nyní, ve dvacátém pátém století, se začíná psát historie dalšího z nich. Dalšího velkého hrdiny…

Pohled na interiér veřejných záchodků. U jedné mísy klečí dva muži a čistí ji.

KRÁK: (Rozzuřeně)Jedenáct tisíc veřejných WC! To jsou snad všechny záchody na Měsíci!

POSKOK: Buďte rád, že nebydlíme na Saturnu, pane.

KRÁK: Nedělej si ze mě šoufky, Poskoku!

POSKOK: Neberte to osobně, ale kdybyste se nechoval tak rozzuřeně, nemuseli bychom tu teď klečet.

KRÁK: Já jsem se vůbec nechoval rozzuřeně! Jen jsem se snažil šéfa přesvědčit o tom, že má práce na komisařství není zbytečná! A on mě zato pošle čistit místa, kde se každý bojí vkročit i se skafandrem! Pche!

POSKOK: Vždyť jste mu rozšlapal zubní protézu a postříkal ho rektální mastí!

KRÁK: No a co! Neměl se chovat tak povýšeně…pane bože! Komisař Krák čistí záchody! Už vidím ty titulky v novinách. To je nádhera! Takové ponížení nezažil ani Michael Jackson, když zjistil, že je muž. (odhodí štětku do mísy) Ale já mu ukážu! On ještě nepoznal zač je toho Krákův loket!

Do místnosti vběhnou dva muži zahalení v kuklách. Jeden má střelnou zbraň a druhý kufřík.

MUŽ 1: (Namíří na Kráka a Poskoka) Odhoďte zbraně a vypadněte z kabinky!

Poskok zmateně zahodí záchodovou štětku a spolu s Krákem rychle vyběhnou z kabinky.Muž 2 vstoupí do kabinky, klekne si k míse a z kufříku vybaluje jakési nářadí. Muž 1 stále míří na Kráka a Poskoka.

MUŽ 1: Nehýbejte se!

KRÁK: (poslušně) Jistě, pane, budeme jako myšky.

POSKOK: (špitne) Pane, to jsou lupiči.

KRÁK: (ironicky) Vážně? A já idiot si myslel, že jsou to delegáti Spolku přátel jamajských tanců... drž laskavě hubu!

Muž 2 odpojí záchodovou mísu a vynese ji ven.

MUŽ 1: Nikomu ani slovo! Jinak zhebnete! Pomůže Muži 2 zvednout mísu a utíkají s ní pryč.

KRÁK: No páni! Není nad pravé záchodové přepadení.

POSKOK: Musíme běžet na policii, pane!

KRÁK: (hrdě a povýšeně) Uklidni se, Poskoku. Právě nadešla moje chvíle…

2.

Krák s Poskokem stojí v kanceláři policejního prezidenta, jenž před nimi sedí za svým psacím stolem.

KRÁK: Byli jsme svědky nevraživého přepadení, při němž byla odcizena záchodová mísa typu X 326 – Společník do každé domácnosti. Bohudík jsme se zachovali statečně a z místa činu neuprchli. Máme tak cenné informace o vzhledu oněch dvou lupičů.

POLICEJNÍ PREZIDENT: Bože, Kráku. Dostal jste padáka!

KRÁK: Ale můžu vám pomoct při vyšetřování!

POLICEJNÍ PREZIDENT: (zoufale oddechne) Tak dobře… Jak vypadali?

KRÁK: Měli…ehm…kukly…a…a…

POL. PREZ.: A dál?

KRÁK: Nevím, ale kukly měli určitě. Takové černé s…s dvěma dírama na očích a-a-a….

POL. PREZ.: (svěsí hlavu) Kráku, podivejte se… dám vám poslední možnost něco dokázat… ale jen díky jedné jediné věci…

KRÁK: Ano, já vím, jsem mladý perspektivní jinoch, který touží po úspěchu a bezohledně jde za svým cílem. Ztráta takového člověka by pro policii znamenala…

POL. PREZ.: (přeruší ho)Ne. Je mi vás jen líto. Vy jste totiž rozený magor.


3.

Krák a Poskok sedí v kanceláři. Za oknem jsou vidět hvězdy.

KRÁK: Už mi to tu chybělo. (přejede dlaní po stole)

POSKOK: Naše stará kancelář… Jé, a tady- (podívá se do rohu místnosti na tři velké stohy reklamních letáků)- je pošta. Pár dní jsme ji nevybírali. (vstane a jeden ze stohů přinese na stůl.)

KRÁK: Ukaž, něco si přečtu. (vytahuje letáky) Á, Hlenny market, vaše jednička – největší nabídka soplů na trhu…

POSKOK: Vzpomínám si, jak jsme byli malí. Chodili jsme tam se setrou a kupovali si extra vysušený holuby. Potom jsme si je strkali do nosu, he he he! (přiblble se směje)

KRÁK: (nechápavý, odměřený pohled) Jsi idiot, víš to?

POSKOK: Proč, pane? (culí se)

KRÁK: Nejlepší byl přece šlehaný s příchutí senné rýmy! Ty extra vysušené si kupovali jenom pekárny, když jim zrovna došly hrozinky.

Vtom někdo zaklepe na dveře a dovnitř vstoupí muž (Rotop) s vytřeštěným výrazem a stojatými vlasy. Sekavými, krkolomnými kroky dojde ke stolu.

KRÁK: Mohl byste nám laskavě říct, kdo jste?

ROTOP: Dobrý-den. Jmenuji-se-Rotop-2500. Android-třetí-generace. Policejní-prezident-mě-přidělil-komisaři-Krákovi. Poznám-ho-prý-podle-tupého-výrazu-a-povýšeného-chování.

POSKOK: Tak to jste tu správně, dobrý den. (usmívá se, podá mu ruku, on ale nereaguje.)

KRÁK: (potlačuje v sobě vztek.) Á, náš milovaný pan prezident si k nám poslal špeha.

ROTOP: Nejsem-špeh. Mým-úkolem-je-pomáhat-vám.

KRÁK: A copak jsi dělal doteďka?

ROTOP: Byl-jsem-pomocník-výzkumné-chemické-laboratoře-ve-vedlejší-čtvrt
i.

KRÁK: Snad nemyslíš tu, co minulý měsíc vybuchla a nám všem pak po těle vyrostly tak dlouhé chlupy, že jsme si z nich splétali turbany?

ROTOP: Bohužel-ano.

KRÁK: Ach, Bože, děkuji ti, že mne obkličuješ tak schopnými lidmi!

Vtom zazvoní telefon. Poskok stlačí jakési tlačítko a ke všem hovoří pol. prezident.

POL. PREZ.: Kráku, je to naléhavé.

KRÁK: Ano, pane?

POL. PREZ.: Ozývají se nám tisícovky lidí. Z celého Měsíce mizí záchody. Musíme okamžitě začít jednat.

KRÁK: Nemějte obavy, pane. Já vše vyřeším.

Prezident zavěsí.

KRÁK: Poskoku, potřebuji adresu LATRÍNACORPu.

POSKOK: Největší výrobce toalet na Měsíci? K čemu, pane?

KRÁK: Na celém Měsíci mizejí záchody! Nehodlám riskovat ten pocit, až doma spatřím pouhou černou díru zející prázdnotou. Musím si koupit jednu mísu do zásoby.

ROTOP: Ulice-Na-kráteru, 1258.

KRÁK: Proboha, ty znáš tu adresu zpaměti?

ROTOP: Moje-centrální-jednotka-je-napojena-na-internet,-vyhledal-jsem-j
i.

KRÁK: No, chlapče, možná se budeš ještě hodit. Kupředu, pánové! Latrínacorp čeká!

4.

Centrální jednací místnost Latrínacorp – v popředí stojí generální ředitel společnosti (Ignác Kadibudka), před ním v půlkruhu obchodní partneři.

IGNÁC: (monstrózně) Vážené dámy, pánové a hermafroditi. Vítám vás. Všichni se určitě ptáte, proč jsem svolal tuto mimořádnou konferenci. Tady je má odpověď – nastává nový věk! Nová éra lidské úlevy! Dost už bylo obyčejných záchodů. Představuji vám můj jedinečný prototyp Z 10 000! (strhne plátno ze záchodu vedle něj) Ultra super výkonný! Schopný dvanácti spláchnutí za vteřinu! Automatické vyhřívání, domácí kino, robotická štětka! Také kávovar schopný připravit až tři sta druhů kávy! A – malé akvárium v zadní části… To vše obsahuje tento nový zázrak! Dle našich odhadů se každým dnem od uvedení na trh prodají deseti tisíce těchto toaletních mís a … (v tom ho zakašláním vyruší jeden z obchodních partnerů)

OBCHODNÍK 1: Ehm, pane Kadibudka. Je tu ale menší problém. Prodej záchodů již přece druhý rok stagnuje. Všichni Měsíčňané už svoji mísu mají a žádnou novou kupovat nebudou.

IGNÁC: Nemějte obavy… již v tuto chvíli mé speciální toaletní komando ničí všechny záchody a zoufalí lidé sklíčeni touhou po úlevě budou hned zítra nakupovat můj Z 10 000 jako smyslů zbavení!

5.

Krák s Poskokem a Rotopem vstupují na recepci Latrínacorpu. Přicházejí k recepční.

KRÁK: Dobré odpoledne. (snaží se ji okouzlit svým „šarmem“ )

RECEPČNÍ: Srdečně vás vítám v naší společnosti. Co si přejete?

KRÁK: Jmenuji se komisař Krák. Prosím vás, měl bych takovou otázku ohledně záchodů.

RECEPČNÍ: (znervózní a nenápadně stiskne tlačítko alarmu pod stolem) Ano? A s čím? (nahodí falešný úsměv)

6.

Jednací síň Latrínacorpu.

OBCHODNÍK 2: Co když se to dozví policie?! To je velký zločin, pane Kadibudko!

KADIBUDKA: Cha! Cha! (šílený smích) Policie? Banda tupých kastrátů jejichž IQ je menší než délka soulože průměrného amerického důchodce?! Jsme v nedobytné pevnosti! Sem nepronikne ani sebemenší nežádoucí atom!

(Vtom se otevřou dveře a v nich stojí Krák se svými 2 pobočníky a jakýsi zaměstnanec Latrínacorpu.)

ZAMĚSTNANEC: Tudy, prosím, pane policejní komisaři.

Celou místností se rozhostí hrobové ticho. Všichni upírají zraky na Kráka.

KADIBUDKA: (zděsí se, řve na obchodníky) Ven! Pryč! Zdrhejte! Chlupatý!!

Všichni se rozběhnou a v záchvatu paniky křičí, rozprchávají se.

ZAMĚSTNANEC: To jsem zase něco podělal.

KRÁK: Klid, klid, já jsem jenom chtěl… (někdo do něj narazí) nový… záchod….

ROTOP: Pane, -můj-skener (drží v ruce jakousi krabičku) hlásí,-že-se-zde-ukrývají-desetitisíce-ukradených-záchodů…

KRÁK: Pan Kadibudka je slušný člověk! Nebudu věřit nějaké krabičce za osmdesát devět korun od Japonců!

KADIBUDKA: (odkudsi vyhrabal samopal a zběsile s ním máchá, snažíc se střelit do Kráka) Vy parchanti, zhebněte! (Zběsile střílí, ale trefí pouze svoji nohu)

POSKOK: Von se střelil. He, he, he. (Jeho typický tupý smích)

KRÁK: Možná bychom mu měli pomoct! (otočí se na Kadibudku) Pane Kadibudka, přišli jsme jen s takovou banalitou, nechceme vás obtěž…

KADIBKA: Táhni, ty prašivej pse! (snaží se udělat krok, ale postřelená noha se mu podlomí a spadne hlavou přímo do záchodové mísy Z 10 000)

POSKOK: Von tam spad. He, he, he.

KRÁK: Ještě jednou se takhle zasměješ a půjdeš tam za ním, Poskoku!

Společně pomalu přistoupí k Z 10 000.

KRÁK: Panebože, v tom záchodu bylo…akvárko… on ho rozbil!

ROTOP: Něco… něco-k-němu-plave…podívejte!

KRÁK: Ty strašpytle! Děláš jakoby to byla pyraňa!

(Ozve se křupání masa, všichni sebou zděšeně cuknou.)

POSKOK: Vona to byla pyraňa. He, he, he!

KRÁK: No,…ehm… možná bychom… měli už… jít…(rozhlédne se kolem sebe)… dokud tu nikdo…není.

ROTOP: (Zděšeně se na něj podívá) Ano, -to-vypadá-jako-dobrý-nápad-pane.

Všichni rychle utečou pryč.

7.

V kanceláři policejního prezidenta.

POL. PREZ.: Vynikající práce, Kráku! Všechny ukradené mísy se už vracejí do svých domovů.

KRÁK: Děkuji, pane prezidente. To víte, bez mých kolegů bych to… (otočí se na Rotopa a Poskoka) ehm…zvládl. Určitě i bez nich, ano.

POL. PREZ.: Jedinou špatnou zprávou je, že ten lotr Kadibudka zmizel. Utekl. Zůstaly tam po něm jenom šaty. Jako by ho snad něco sežralo! Ha, ha!

KRÁK: (Otočí se na Rotopa a začnou se nuceně smát) Sežralo! Ha! Ha! Ha!To je vtípek!

POSKOK: (Nechápe, oč běží) Ale… ale ho přece sežrala ta pyra… (Vtom ho podkopne Krák a Poskok padá k zemi)

KRÁK: No, my bychom už šli…

POL. PREZ.: Samozřejmě. A – Kráku, tímto vás znovu vítám v našem sboru. Díky, chlape.

KRÁK: Já vím, šéfe. Adie. (nahodí svůj povýšený pohled a při odchodu z místnosti zakopne a spadne.)


Konec.