Psáno včera večer v metru, na "céčku", jel jsem domů, viděl dost hezkou holku a vůbec, výhled z okna a tak, všechno mě to inspirovalo; popadl jsem tedy mobil a napsal si tuto báseň do něj.
přidáno 21.07.2012
hodnoceno 2
čteno 1239(11)
posláno 0
V nekonečné tmě,
v nekonečných hloubkách
sedím sám,
zhrzen, zničen.
Co hledám?
Nevím.

Drátované zdi
kolem mě se mihnou
létám tmou,
uzavřen v podzemí,
na krásnou múzu hledím.

Ona si mě nevšímá;
Proč by taky měla?
Která divná póza
člověka divnějšího
vidět by chtěla?
Sám nevím.

Koukat se jí do očí..
Ne, to vůbec nechci.
Nevím, není mi pomoci,
a zas, nechci se změnit.

Rychleji než čekal jsem,
tmou byl jsem pohlcen,
tou povrchní, samozřejmě.
To teda "děkuji" sobě samotnému.
Ne, fakt - není zač.
Emo i ego někdy pohltí.
Zbydou oči pro pláč.
přidáno 21.07.2012 - 17:09
Dejme tomu komu nikomu jelikoz jsem zasvecenejsi nez ostatni tak se mi libi zosobniho hlediska
přidáno 21.07.2012 - 14:25
Ju..to beru :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Není zač. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Touha
Předchozí dílo autora : Poslední večeře

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming