přidáno 13.07.2012
hodnoceno 9
čteno 1111(16)
posláno 0
kdesi v dálce
kde ztrácí se
naše fantazie
a jiní se topí
pod vlivem
budoucnosti
hledíš do zrcadla
vratké iluze
a stále myslíš
na tu kapku rosy
kterou jsme kdysi
spolu chytily
do našich spojených rukou

dříve než jsem stačila
něco říct
všechno se
rozplynulo
náš nádech
už nebyl náš
a s výdechem
cosi píchalo
na plicích

v nekonečnu
ranních nostalgií
probouzím se
s úsměvem
přece to jednou
přestalo bolet

přidáno 14.07.2012 - 21:30
Je tak zarazejici, jak vsichni intenzivne prozivame a tolik v nas zustava. Stesti, ze to spatne preboli...

Jinak by nas tu byla tak tretina... :)
přidáno 14.07.2012 - 00:55
moc děkuji za komentáře :))
přidáno 13.07.2012 - 21:26
Je to nádhera, nostalgická, melancholická nádhera
přidáno 13.07.2012 - 20:20
nádechy a výdechy vzpomínek, co ožívaj. pěkná..!
přidáno 13.07.2012 - 19:52
yep
přidáno 13.07.2012 - 19:30
To s tím nádechem mě taky dostalo , líbí :)
přidáno 13.07.2012 - 18:55
moc pěkné ;))
přidáno 13.07.2012 - 14:22
náš nádech už nebyl náš... ach.
přidáno 13.07.2012 - 14:10
usínáš s ní, vstáváš s ní, neodchází... zvláští patos toho lepidla, které se nám na paty chytilo a přání..., jakoby ohluchlo!

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Nekonečno ranních nostalgií : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Pijeme
Předchozí dílo autora : Bard

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming