|
Takový malý výkřik, co mně napadl... Zítra možná napíšu pokračování
 10.01.2008 5 1230(24) 0 |
Prsty osudu po klávesách putují,
zdánlivě naslepo píseň hrají
v chrámu života, kde lid naříkajíc,
s potůčkem smutku naději máčejíc
pod závojem z pavučinek a lží
a černou páskou přes oči, běží
ke schodům vedoucím kamsi do nebesů
upletených z pramínků tužeb a snů...
19.01.2008 - 18:11Nevím, jestli to dopíšu... Pár lidí mi říká, abych to dopsala a jiní zase, ať už to nechám. Bojím se ale, že to pokračování už by bylo jaksi jiné. Musela bych mít tu samou náladu, jako když jsem to psala.
Pokud ale přeci jen napíšu pokračování, určitě to vydám, ale zvlášť, aby to ostatní mohli porovnat.
Pokud ale přeci jen napíšu pokračování, určitě to vydám, ale zvlášť, aby to ostatní mohli porovnat.
16.01.2008 - 22:08Hm...je to trochu spletité a rým jakýsi strnulý...ale chápu, co chtěl básník(řka) říci.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
* Chrám života * : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Milující srdce
Předchozí dílo autora : Láskou míjená...
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» nováčci
Eraso Holexa» narozeniny
slečna Lily [17], nevěrná [16], Alex07 [13], Tajemný [13], Máňa na koni [1]» řekli o sobě
kmotrov řekl o Homér :Nebál bych se s ním vyrazit někam daleko mimo civilizaci, nenechal by mě ve štychu.
