přidáno 23.06.2012
hodnoceno 6
čteno 1259(18)
posláno 0
Bolest a zradu, chtíč a žal,
to je vše, co jsi, drahý můj,
pro mé srdce zanechal.

Nejsem loutka na hraní,
nejsem bez citu a selhání,
Ať tahle píseň dlouho zní,
je to moje poslední.

Až uběhne tisíc let,
stovky ryzích gest,
pak spatříš zase svět.


Schovaná v rozeklaném vikýři,
nad starou zahradou opuštěná,
zapomněl jsi mě tady, můj rytíři,
světem a lidmi zkažená.
přidáno 24.06.2012 - 22:41
Ten závěr je to nejlepší z básně(-:
přidáno 24.06.2012 - 20:22
nádherná ale bolestivá,avšak chápu tě ač jsem chlap :) myslím že se todle stává čímdál častěji a je to hrůzovec :(
přidáno 24.06.2012 - 13:47
Devils_PIMP: Fajn, ted jsem dokonale zmatená :-D ale asi děkuju :-)
Děkuji všem za komentáře :-)
přidáno 24.06.2012 - 11:25
Tuma tam timto utece ale to nic nekazi tuto -:) velmi hezke
přidáno 24.06.2012 - 10:47
Ono to přebolí, věř mi :) Báseň se mi líbí
přidáno 24.06.2012 - 00:26
Toho jsem se vždycky bála, že mě někdo opustí a zradí , jenom pro svůj chtíč a pro svou sobeckost a prostě jenom proto , že už mě nechce....to je moje noční můra...a celý život bude :(
Líbí se mi , jak je napsaná..toto mě vyděsilo více, než Devilovka .

zapomněl jsi mě tady, můj rytíři,

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Black rose : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Život
Předchozí dílo autora : Bez kříže

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming