|
Do ordinace doktora Ricarda vstoupil jednoho listopadového večera roku 1840 hubený, černě oděný muž. Lékař si pátravě prohlížel zajímavého návštěvníka, jeho vysoké čelo, bledou tvář a úzké rty.
„Jste nemocen, pane?“
„Ano, doktore. Myslím, že smrtelně.“
„Co je vám?“
„Jsem smutný, melancholický. Trpím, a nevím proč. Trápím se, srdce mě bolí. Bojím se lidí i sebe. Nemohu spát.“
„To není smrtelné. Vím o léku pro vás.“
„Jaký je to lék?“
„Lék, který vás z toho ze všeho uzdraví. Běžte se podívat do divadla na Deburaua!“
Bledý muž se uklonil a řekl smutně:
„Já jsem Deburau, doktore.“
 15.06.2012 3 1002(8) 0 |
Snáší se krystaly
Ojínily tvář
Svým slaným skupenstvím
obsadily rty
V pár kapkách na líci
se bílá tvář zrcadlí
Pokus o úsměv
Omlouvám se davu…
Jsem jen poeta
To otec byl Pierot
Byl pánem jeviště
Vyprávěl v tichu
Vzpomínám na chvíle
V oblacích i v podzemí
Příběh nikdy nekončil
ten potlesk byl Tvůj
...táto
Ojínily tvář
Svým slaným skupenstvím
obsadily rty
V pár kapkách na líci
se bílá tvář zrcadlí
Pokus o úsměv
Omlouvám se davu…
Jsem jen poeta
To otec byl Pierot
Byl pánem jeviště
Vyprávěl v tichu
Vzpomínám na chvíle
V oblacích i v podzemí
Příběh nikdy nekončil
ten potlesk byl Tvůj
...táto
15.06.2012 - 21:38Souhlasím s Alex , je krásná, leč velmi, velmi smutná..., taková ze života...člověk si v různých životních situacích vzpomene na své mrtvé rodiče a pak je mu ouzko :))
15.06.2012 - 19:51Velmi smutná, ale ze života, takové jsou nejlepší, ať je jejich obsah jakýkoliv
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Klaun Theofil : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : nomen omen
Předchozí dílo autora : (Tvůj) pramínek vlasů
